čtvrtek 3. března 2016

Stephen Chbosky: Ten, kdo stojí v koutě

Tuhle knihu my dala k přečtení dcera. Jelikož jsem byla přesycená thrillery, sáhla jsem po ní s nadšením. Nějaká nenáročná oddechovka, říkala jsem si.

No, spletla jsem se.....


Charlie je trochu zvláštní patnáctiletý chlapec. Moc se nezapojuje do dění, pozoruje svět svým způsobem a tak o něm i přemýšlí. Všechno bere vážně a opravdově. A svoje pocity, a vlastně všechno, píše v dopisech...komusi.

" Sam poklepávala rukou o volant. Patrick vystrčil ruku z okýnka a plachtil s ní ve vzduchu. A já jsem prostě jenom seděl mezi nimi. A když písnička dohrála, něco jsem řekl: " Cítím se nekonečně." A Sam a Patrick se na mě podívali, jako kdybych řekl tu nejúžasnější věc."

Je velmi inteligentní a vnímavý. Světu kolem sebe moc nerozumí, je pro něho těžko pochopitelný, protože on sám je malinko jiný. 

Jeho kamarády jsou sourozenci Patrik a Sam. Jsou starší než on a rozumí mu, protože i oni jsou, v něčem, trochu jiní. Spolu s nimi zažívá Charlie úplně obyčejné příběhy, které jsou pro něj neobyčejné.

" Jenomže někdy se lidé uchylují do světa vlastních myšlenek, aby se nemuseli zapojit do skutečného světa."

Tato kniha je jedna z těch, ve kterých si podtrháváte věty, protože na ně nechcete zapomenout. Je plná mouder, která jsou tak obyčejná a proto opravdová.... Nevím jak jinak bych to popsala.

Tuhle knihu budete buď milovat nebo ji ani nedočtete. Já patřím k těm prvním.




" Je to, jako když jsi blázen do nějaké dívky a vidíš pár, jak se drží za ruce , a přeješ jim to štěstí. A jindy zas vidíš ten samý pár a přivádí tě to k vzteku. A chceš akorát, abys jim vždycky jenom přál štěstí, protože víš, že když jim ho budeš přát, tak to znamená, že jsi taky šťastný." 

ANOTACE:

Když člověk stojí v koutě, může si všimnout spousty úžasných věcí. Ale pak přijde chvíle, kdy je třeba vykročit na parket a začít opravdu žít. Strhujícímu románu Stephena Chboskeho o dilematu mezi nečinností a touhou se dostalo nadšeného přijetí, vyvolal polemiku a získal miliony oddaných čtenářů. Příběh o dospívání na střední škole, který Charlie vypráví v dopisech, je otevřenější a důvěrnější než leckterý deník, zároveň vtipný i sžíravý. Nevíme, kde Charlie bydlí, ani komu píše – máme jen slova, o která se rozhodl podělit. Zmítán touhou žít svůj vlastní život i touhou vymanit se z role, která mu připadla, prozkoumává dosud neznámé území. Před ním se otvírá svět prvních lásek, rodinných dramat i nových přátelství. Svět sexu, drog a Rocky Horror Picture Show, kde klíčem ke štěstí může být například ta správná píseň, díky níž se můžete řítit tunelem a cítit se nekonečně. V Charliem se autorovi podařilo stvořit vypravěče, který vás uhrane a přenese zpět do divokých a intenzivně prožívaných dní na prahu dospělosti, kdy se život podobal jízdě na horské dráze.




2 komentáře:

Vaše komentáře mě vždy potěší. Hezký den.