čtvrtek 23. listopadu 2017

Jak pokračuje moje běhání?

Počáteční nadšení mě pomaloučku opouštělo se soupající rtutí na teploměru.
Plánovala jsem si jak na dovolené budu klusat při východu sluníčka po písku na pláži.




Hahaha....
Kdo jste to zkusili, víte, že běhat po písku mohou jen opravdu zdatní běhači nebo masochisti. Jednoduše to nejde!

Takže moje dovolenkování se neslo v módu "odpočinek se vším všudy".

Jak vypadal červenec v ČR nemusím připomínat. Když si na něj vzpomenu, stékají mi proudy potu po zádech ještě dnes :-) Nicméně jsem se párkrát hecla a šla běhat. Dokonce jsem našla další trasu, která není až tak do kopce jako původní a je o necelý kilometr delší.


Ale bylo to opravdu jen asi 5x za celý měsíc a srpen byl ještě slabší :-(
22. 8. jsem se hecla a řekla si, že zase nastavím pravidelnost. Nebudu už běhat denně jako když jsem začínala, ale minimálně 2x za týden. Což jsem i splnila.
Pravda je, že fyzička se zase snížila. Kopec, který jsem konečně vyběhla, opět nevyběhnu. Jen do půlky :-(

A pak přišlo září a s ním lenóra jako blázen. Nechápu to, vždyť jsem se právě na podzim tolik těšila. Nebudou už vedra, takže se bude běhat jedna radost...a ono nic.

Ani říjen nebyl lepší. Ani se mi nechce přemýšlet proč.

Je listopad, začátek a já byla jednou běhat. Opět si slibuji, že začnu alespoň 2x týdně. Cítím se pak tak dobře, tak co mě nutí nedělat to?

Odpovím si sama - moje pohodlnost.

Ale mám v plánu pravidelnost a do toho ještě badminton kam chci zainteresovat i manžela. Sama jsem zvědavá jestli se mi to povede :-) Rakety už jsou koupeny.





6 komentářů:

  1. Tak to mívám podobně, první den vždycky hrozně nadšená a odhodlaná a další dny to upadá až do úplnýho zániku :D takže hlavu hore, nejsi v tom sama.... Kažodpádně ti teda přeju hodně štěstí, my si zase s manželem loni koupili rakety na squash a byli jsme asi 3x :D

    OdpovědětVymazat
  2. Míšo, popisuješ to bezvadně a odpověděla jsi si sama - za vše může lidská pohodlnost. Já nechodím běhat, ale na rychlý výšlap. Mám své trasy a jdu to buď jako kolečko, druhý den obráceně a pak zase tam a zpět. Snažím se jít každý den a dělá mi to fakt radost. Chodím sama, protože muž říká, že na něj jdu moc rychle :o). Jenže pomalu by to ztrácelo pro mne smysl. A potvrzuji - je to návykové jako když si člověk zvykne na běhání. Chce to dodržovat tu pravidelnost, to je nám známo viď?
    Držím palce :o),
    Ála

    OdpovědětVymazat
  3. No, nejsi v tom sama. Já si do mobilu stáhla aplikaci s cvičením a cvičila jsem jen jednou. Jak se říká, ve dvou se to lépe táhne a držím palce, aby ti s manželem aspoň ten badminton vyšel. :-)
    welcometomyworld

    OdpovědětVymazat

Vaše komentáře mě vždy potěší. Hezký den.