středa 1. května 2019

HEATHER MORRISOVÁ: Tatér z Osvětimi

Knihu si přála dcera. Ta už ji přečetla a já taky.

Je to příběh podle skutečnosti, věděla jsem, že bude silný a asi i malinko jiný než většina příběhů, které jsem s tématikou koncentračních táborů četla.

Slovenský žid Lale se ocitl v koncetráku jako spousta jiných. 

On měl ale trochu více štěstí než ostatní.
Byl vybrán jako tatér. Jako ten, který bude ostatní značkovat. Jako ten, který vryje do kůže značku na celý život.
Tím pádem měl privilegia. Byl lépe živen, bydlel lépe, zacházelo se sním lépe.


Taky potkal dívku s nejtmavějšíma očima, které kdy věděl. Potkal svoji životní lásku.
I té vytetoval cejch do kůže.

Potkal spousty dalších. 
Třeba doktora Mangeleho.
Nebo esesáka, který ho měl na starosti.

Lale vždycky věřil, že přežije. Že si vezme Gitu za manželku a budou se svobodně milovat.

Někdo ho označoval jako kolaboranta.


Četla jsem názory, že je to kniha slabá. Že jsou mnohem silnější příběhy. Že si to Lale "málo užil" a měl privilegia.

Ano, jistě jsou příběhy mnohem silnější, smutnější, strašnější.
Ale proto je kniha horší?

Uvědomme si, že tento příběh žil opravdový člověk. Jsem za něj strašně ráda, že si nemusel prožít takové hrůzy. Alespoň jeden, který to měl malinko jednodušší.
A své výhody využíval, aby mohl pomáhat druhým.

Kolaborant?
Sama si pokládám otázku, jestli bych využila možnosti mít se lépe?
A co vy?

Hrozně jednoduše se soudí.....


Mně se kniha moc líbila a doporučuji ji přečíst všem, protože nezapomínat je důležité.

HODNOCENÍ


ANOTACE

Tetování vězňů v Osvětimi se stala symbolem holocaustu. Jedním z těch, kdo čísla na předloktí tetovali, byl slovenský Žid Lale Sokolov, rodným jménem Ludwig Eisenberg. Jeho příběh připomíná děsivé události v dějinách lidstva a ukazuje, že vedle sebe mohou existovat promyšlená brutalita i nesobecká láska. Autorka s citem odkrývá sedmdesát let staré události, aniž by milostný příběh převládal nad tím nejdůležitějším – ztrátou domova, utrpením a touhou přežit.


7 komentářů:

  1. Krásný sváteční den přeji, ano, souhlasím s Tebou, snad se dá jen tak šmahem odsoudit. Já knihu také četla a líbila se mi. :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Tohle je jedna z knížek, kterou bych si časem chtěla přečíst. A souhlasím, že soudit je snadné, ale kdo může říci, jak by se zachoval on, když v takové situaci nebyl...

    OdpovědětVymazat
  3. Taky jsem ji četla a mně se moc líbila. Taky bych využila možnosti mít se lépe, muselo to být hrozné.
    Povídání nejen o kosmetice

    OdpovědětVymazat
  4. Tahle témata mě zajímají a knížku mám na seznamu. Díky za recenzi, Míšo.
    Jindra

    OdpovědětVymazat
  5. Já tady musím říct, že čím déle od přečtení, tím více zklamaná jsem. Nechce se mi věřit, že reálný příběh, který knihu inspiroval, vypadal takhle. Inspiroval knihu, ale v Osvětimi, kde zemřelo více než milion lidí to nemohlo ani pro jednoho člověka probíhat takhle. Kniha na mě působila jakoby ji autorka napsala cíleně aby se líbila lidem, co rádi čtou romantiku. Obávám se, že pro někoho, kdo o době příliš neví by mohla být až zavádějící. Po dočtení knihy jsem byla jen lehce zklamaná, ale jak říkám, čím déle to je, tím víc o knize musím přemýšlet v tom smyslu, že mě strašně zklamala. :-( Takže tady se klaním k těm jiným názorům než ty, ale tak to má být, každému vyhovují knihy jiné. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jenže ona to není životopisná kniha. Je to román. A i když je podle skutečných prožitků, může být toho spoustu upraveno.
      Nicméně na knihách je krásné to, že v nich každý vidí něco jiného a že názory nemusí být stejné. A to je fajn :-)

      Vymazat
  6. Jinak, určitě bych hrdinu nenazvala kolaborantem. Možnosti jistých výhod zde určitě pro někteér byla (spíše ale pro hezké židovky). Výhody na jejich místě by využil každý. Přesto ale dotýčný musel být svědkem toho, co se dělo. Tady se nabízídvě možnosti. "Cenzura"ze strany autorky, aby kniha byla po každého a nebo to, že pán tyto události raději vytěsnil... to druhé mi přijde pochopitelnější. :-)

    OdpovědětVymazat

Vaše komentáře mě vždy potěší. Hezký den.