BEN REEVES: VŠECHNO BYLO KRÁSNÉ A NIC NEBOLELO

Když jsem tuhle knihu dočetla, zavřela ji a seděla v tichu sama v pokoji, uvědomila jsem si jak krásné je žití. V této knize se hodně mluví o smrti, ale vlastně je hlavně o životě. 

O jeho obyčejných dnech, lidech, které potkáváme, vztazích, které si budujeme, i o těch, o které můžeme přijít. 

O maličkostech, které si často uvědomíme až ve chvíli, kdy zjistíme, že vůbec nejsou maličké.

Travis je mladý muž, který má poněkud zvláštní poslání. Pomáhá lidem v posledních hodinách jejich života. Ví, že každý jednou zemře. Ví, že některé věci se změnit nedají. A přesto není cynický, chladný ani otrávený. Je laskavý. Trpělivý. Naslouchá. Nesoudí. A hlavně přijímá to, co přijít musí.

Jenže pak do jeho života vstoupí Dalia a její osmiletá dcera Layla.

A najednou je všechno trochu jinak.

Travis, který si tak dlouho dokázal držet od lidí odstup, začíná zjišťovat, že když si někoho pustíte k tělu, nemůžete zároveň chtít zůstat nedotčení. Že láska znamená také strach ze ztráty. Že čím víc nám na někom záleží, tím víc máme co ztratit.

Kniha má těžké téma, přesto se čte dobře. Nutí vás zastavit se a přemýšlet o věcech, o kterých se nám příliš přemýšlet nechce.

O smrti, stárnutí, lidech, které máme kolem sebe. O tom, jak rychle čas utíká.

A také o tom, jestli si vůbec dost často uvědomujeme, že to, co dnes považujeme za samozřejmé, jednou samozřejmé nebude.

Čekala jsem příběh o smrti. Dostala jsem příběh o životě, který je smrtí jen tiše lemovaný.
Je smutný, ale není beznadějný. Je citlivý, ale nesnaží se za každou cenu tahat za slzavé provázky. A především je lidský.
Protože smrt v téhle knize není nějaký děsivý strašák, který stojí na konci cesty. Je prostě její součástí. Něco, co nemůžeme obejít ani usmlouvat. A právě proto bychom možná měli věnovat větší pozornost tomu, co se odehrává před ní.

Všechno bylo krásné a nic nebolelo není kniha, kterou bych doporučila každému jako oddechové čtení.
Spíš bych ji doporučila ve chvíli, kdy máte chuť číst něco, co ve vás zůstane.
Něco, u čeho možná několikrát odložíte knihu a budete chvíli jen tak sedět a přemýšlet.
A možná si po dočtení o trochu víc uvědomíte, že život není krásný proto, že by v něm nic nebolelo.

Děkuji Lucii z nakladatelství Jota za zaslání tohoto výtisku.

HODNOCENÍ

ANOTACE

Nadčasový příběh o hledání krásy, naděje a smyslu v pomíjivosti života i o té největší bolesti, vyprávěný tím, kdo to zná nejlépe – Smrtí

Travis je na první pohled docela obyčejný mladý muž. Nosí džíny, tričko a žije v nezajímavém městečku. Od svých sousedů se ale v jedné zásadní věci liší. Jeho úkolem je poskytovat lidem útěchu v posledních hodinách jejich života. I přes to všechno, co ví a vidí, zůstává stoický, laskavý a trochu naivní. Naslouchá, nesoudí, a co je nejdůležitější, nikdy se nesnaží změnit osud. Ví, že každý život musí nakonec skončit, aby vesmír zůstal v rovnováze.

Pak ale potká Dalii a její divokou osmiletou dceru Laylu, které bydlí naproti přes chodbu. Postupem času si obě Travise oblíbí a on zjišťuje, jak těžké je udržet si odstup, který mu tak dlouho umožňoval fungovat. V jejich společnosti se učí, co je v životě skutečně důležité a co může smrt nenávratně sebrat.

Kniha Všechno bylo krásné a nic nebolelo je prodchnutá moudrostí a soucitem. Vypráví o vděčnosti za život, přijetí jeho konce a nalezení vlastního místa ve světě, zejména ve chvílích, kdy se to zdá nemožné. Zasáhne každého, kdo kdy někoho miloval a ztratil, každého, kdo se obává plynutí času.