Povolání: zdravotní sestra
Když se řekne „zdravotní sestra“, lidi si většinou představí klidnou bytost v uniformě, která rozdává léky a úsměvy.
Já si představím… svoje nohy na konci směny.
Ranní pohodička (trvá asi 3 minuty)
Haha.
Nestihnu ani první lok a už jedu:
- zvonek
- léky
- zvonek
- „sestři, prosím vás“
- další zvonek
- příjem, propuštění
- vizita
A já běhám jak postava ze hry, kde někdo drží tlačítko sprintu pořád zmáčknutý.
Kardio, o které nikdo nestál
Moje denní trasa vypadá asi takhle:
- pokoj → sesterna
- sesterna → pokoj
- pokoj → sklad
- sklad → „ještě něco chybí“ → zpátky
- půlka chodby → „proč jsem sem šla?“ → otočka
Zapomínání jako životní styl
Nejvíc kroků neudělám kvůli pacientům.
Ale kvůli tomu, že:
- si jdu pro něco, co nemám
- vrátím se, protože jsem zapomněla něco jiného
- a pak zjistím, že jsem vlastně zapomněla, proč jsem vůbec vyšla ze sesterny
Kdyby se kroky počítaly i za mentální chaos, mám maraton hotový už v deset dopoledne.
Fitness plán podle reality
Kdybych to dala na Instagram jako fitness plán, vypadalo by to skvěle:
- 12 000 kroků denně
- spalování kalorií
- dynamický životní styl
Realita:
- běhám, protože někdo zvoní
- běhám, protože něco chybí
- běhám, protože všechno hoří (obrazně… většinou)
Konec směny: přežila jsem
Na konci směny si sednu.
A tím myslím opravdu sednu. Jakože poprvé za několik hodin.
A zítra?
Zítra si zase obuju tenisky… teda pracovní boty… a jdu znovu.
Ale s jistotou, že nuda u toho fakt nehrozí.
Tento článek jsem napsala na výzvu Kluby blogerů na měsíc květen. Téma zní: KROKY nebo POVOLÁNÍ. Já je spojila v jedno, protože se to jednoduše nabízí :-)
To jsi moc hezky napsala.
OdpovědětVymazatHezké dny!
Hanka
Děkuji.
VymazatVěřím, že práce zdravotní sestry je velmi náročná jak fyzicky, tak psychicky.
OdpovědětVymazatHezký den.
Ano, to je. Každá práce má něco....
VymazatMíšo, tak to je fakt mazec. Moc hezky popsaná jedná obyčejná směna zdravotní sestry. Věřím, že to aspoň pacienti ocení, pá 😀❤️
OdpovědětVymazatPacienti si to mnohdy neuvědomují, ale to je v pořádku.
VymazatMíšo, povedený článek - včetně ilustrací (předpokládám, že od AI)
OdpovědětVymazatHezký den
Ano, ilustrace mi vytvořila AI.
VymazatMíšo, zhostila ses výzvy s humorem a nadhledem. Věřím, že do smíchu ti často není... Každá profese má své.
OdpovědětVymazatPřeji příjemný den. Helena
Přesně jak píšeš, Helčo. každá profese má něco.
VymazatHezký den Ti přeji.
Ráda jsem si početla a s velkým obdivem. Mám to podobně..několik budov, několik pater a přes 100 zaměstnanců. Na konci té mé “směny “ mám vždy dost. Na jakém oddělení pracuješ ?
OdpovědětVymazatPřeji poklidný den a málo kroků)))
Eva http://es-ideas.blogspot.com/
Roky jsem pracovala na infekčním oddělení. Byl to pořádný záhul.
VymazatNa toto téma jsem původně chtěla psát také, ale nějak jsem se k tomu nedostala a také by se mi to jaksi nevlezlo do plánu. Tuto práci znám z vyprávění a je fakt, že se člověk hodně nalítá. A zrovna, když si řekne, že by mohl být klid, tak jako naschvál ten klid není. Občas se v práci také dost nalítám, hlavně teď, když už je dovolenková sezóna v plném proudu a všichni někam letí.
OdpovědětVymazatAno, na to, že "možná bude klid" nesmí člověk ani pomyslet :-)
VymazatKaždá práce má své klidnější a hektičtější chvilky, já to mám z pohledu mé profese.
Hned na úvod musím uvést, že zdravotnický personál ať to jsou sestry nebo lékaři respektuji a obdivuji. Obdivuji jejich pracovní nasazení, ochotu a to většinou i bez nějakého ocenění nebo i poděkování od pacientů, i to je způsob uznání. Míšo, v článku jsi hezky popsala průběh takové směny a na jeho konci jsem byl docela unavený. Máš ode mne velký dík, zato co děláš, a přeji moc hezké dny.
OdpovědětVymazatMoc hezká slova, Mirku. Děkuji.
VymazatKrásně napsané.Veškerý zdravotnický personál obdivuji.Stačí vidět ten ruch v nemocnici.Vnučka studuje třetím rokem na zdravotnické škole a nyní má praxi na interně.Moc z toho nadšená nebyla,asi má oblíbenější jiná oddělení.Míšo,hezký den
OdpovědětVymazatNo jo, interna....tam je to vždycky náročné pro mladé žákyňky. Chirda je rychlejší, svižnější.....ne tolik seniorská :-)
VymazatTakový článek je hodnotný!👍 Každý by tuto práci nemohl dělat už proto, že tam se žádá i psychická odolnost. Práce v nemocnici je náročná i proto, že k vám přivezou pacienta v naprosto nestandartním stavu. On není jen "nemocný", on je i psychicky rozhozen a tak mnohdy jeho reakce, požadavky na sestru nebo odpovědi jsou naprosto jiné, než když je zdráv. Byla jsem svědkem, kdy muž středních let úplně zapomněl, ve kterém městě je a ptát se na den, který je, bylo nad jeho síly. Myslím, že také by byl zajímavý článek o tom, jak sám zdravotník se dostane do špitálu.
OdpovědětVymazatDěkuji všem zdravotníkům na všech postech za to, co dělají pro pacienty.
Hani, moc děkuji za hezká slova.
VymazatPracovala jsem na oddělení kde jsme léčili např. záněty mozkových blan, a to jsou právě ty případy, o kterých mluvíš. Chudáci lidi, co taková nemoc dokáže.
Uf, to je slušný maraton. Zaměstnání tě udržuje v kondici. A to kafe dopíjíš studený doma že?
OdpovědětVymazatAno, je to tak :-)
Vymazat