Žiju v tomto městě 27 let. Přivdala jsem se sem a zamilovala se do jeho historické krásy.
Pravda, na sídlišti, které bylo úplně nové, toho k radostnému koukání moc nebylo. Proto teď, po 27 letech, s radostí a pýchou poslouchám, když mi někdo řekne, že máme moc hezké okolí a ani to jako sídliště nevypadá.
Stromy už jsou vzrostlé tak, že krásně stíní a tvoří přirozenou bariéru, abychom si se sousedy nekoukali do talířů.
Konečně vyrostly i keře, které oddělují parkoviště od chodníku a i nízký jalovec vytvořil krásný a bohatý keř.
A ten smrček....Víte, bylo to takové ošklivé kačátko, o kterém jsme mysleli, že to vzdá. Celý opelichaný a zpola suchý. Rok co rok jsme na něj s manželem koukali z balkonu a drželi mu palce.
Jednoho roku na jaře jsme si všimli, že má na koncích větviček světle zelené výhonky. A pak každoročně víc a víc až se z něj stal krásný, baculatý smrček jako z pohádky. Z ošklivého kačátka se stala labuť.
A o tohle všechno jde.
