Doktorka z domu Trubačů je kniha u které si říkáte kolik toho ještě člověk unese. Je to snad jediná kniha, kterou jsem četla více než jednou. Už tady na blogu dokonce jeden článek o ní mám (tady). Tento měsíc jsem ji přečetla znovu, prostě jsem měla pocit, že bych měla. A tak článek o ní je nový, pohledem o 10 let vyzrálejším, stylem psaní na blog (snad) vytříbenějším.
Další měsíc utekl ani se člověk nestačil pořádně nadechnout. Letí ten čas jako bláznivý....
Tady je můj měsíc v bodech.
1. KNIHA
DOKTORKA Z DOMU TRUBAČŮ
Jediná kniha, kterou jsem četla několikrát. A tento měsíc znovu. Nevím proč, mám na polici několik nových knih, ale já měla chuť znovu si přečíst o statečné lékařce, která mi přirostla k srdci.
V jednoduchosti je síla.
Fotky snad ani nepotřebují komentář.
Jen na začátek - kupte si dobré kuřecí prsa a pomelte je :-)
Když se řekne „zdravotní sestra“, lidi si většinou představí klidnou bytost v uniformě, která rozdává léky a úsměvy.
Já si představím… svoje nohy na konci směny.
Když sáhnu po knize od Jodi Picoult, většinou přesně vím, co dostanu. Silné téma, morální dilema, emoce, které člověka nutí přemýšlet ještě dlouho po dočtení. A právě proto jsem se na Pod jiným jménem těšila opravdu hodně. Možná až moc.
Pod jiným jménem rozhodně není špatná kniha. Jen je… jiná. A podle mě i slabší než autorčiny předchozí romány.
Mám ráda Prahu. Miluji se jen tak toulat uličkami, obdivovat fasády starých domů, sednout někam na kávu a jen tak být.
Pokaždé po příjezdu si jdeme na kafé do této překrásné kavárny Foyer. Jde o secesní architekturu, takže na vás dýchnou dvacátá léta minulého století. Je přímo na nádraží, jen kousíček od taky krásné, Fantovy kavárny.
