Když jsem byla malá mamka zavařovala všechno. Okurky, zelí, třešně, broskve...prostě co se urodilo na zahrádce a nespotřebovalo, to se zavařilo.
Okurky jsem zavařovala i já, když jsem se vdala. Pak začal kolotoč s malými dětmi, prací, domácnosti a já okurky začala kupovat hotové.
Ale stejně jsou nejlepší ty domácí. A tak jsem opět začala plnit spíž (rozuměj skříňku) sterilovanými okurkami.
Tady je recept jak ho dělám já.
Originální název, hezká obálka a anotace slibující citlivý příběh o dětství, dospívání, rodinných vztazích a hledání sebe sama ve mně vzbudily velká očekávání.
Má skvělé recenze, jako autorova prvotina hodnocená velice dobře.
V poslední době si kolem sebe čím dál častěji všímám jednoho tématu. Důchodu. Někteří lidé přesně vědí, kolik let, měsíců nebo dokonce dní jim ještě zbývá do okamžiku, kdy naposledy zavřou dveře své kanceláře, ordinace nebo provozovny. A není se čemu divit. Po desetiletích práce jsou unavení, chtějí více času pro sebe, rodinu, cestování nebo své koníčky. Na důchod se těší a odpočítávání jim přináší radost.
Rozumím jim.
Stejně tak ale zjišťuji, že sama to mám trochu jinak.
Tohle je druhá knížka, kterou jsem v poslední době četla, kde je příběh staré ženy, která nějak bilancuje svůj život.
První byla Sto let s Bety, která je naprosto nádherná, doporučuji ji kudy chodím.
Nemyslela jsem si, že se mi do rukou dostane další srovnatelná s ní. Stalo se.
Obě jsou z nakladatelství Jota, což potvrzuje mé přesvědčení, že tohle nakladatelství je plné nádherných lidských příběhů.
Děkuji, Lucie.
Půl prázdnin je za námi. Kdo už má za sebou i dovolenou?
Já jsem právě na ní :-)
1. KNIHA
DOPISY OD SYBIL
Všude se to píše, říká, mluví - dávejte pozor na podvodníky! Čteme o tom snad každý den. A já se občas divila - to si nemůžou lidi dávat pozor?! Snad mají rozum, ne?!
A pak jsem sama naletěla! Já, známá svou nedůvěřivostí, tím, že ověřuji a zkoumám 😠
