Laskavý a moudrý román, který připomíná, že i po největších životních chybách může existovat cesta vpřed.
Jak jinak než z nakladatelství Jota.
.post-title, .entry-title, h1 { color: #B85C38; } h2 { color: #4B4B4B; } h3 { color: #7D7D7D; } a { color: #5C95A0; }
Prostě o všem :-D Recepty, recenze knih, otvírání boxů, články o spotřebovaných produktech, kosmetika.....
Laskavý a moudrý román, který připomíná, že i po největších životních chybách může existovat cesta vpřed.
Jak jinak než z nakladatelství Jota.
Na pokračování knih, které mě bavily, se vždycky trochu těším a zároveň mám malou obavu. Co když druhý díl nebude tak dobrý jako první? U knihy Vraždíme vrahy se moje obavy naštěstí nepotvrdily. Lea Nachtnebelová a agent FBI Liam Richter jsou zpátky a tentokrát je jejich společná cesta ještě nebezpečnější.
Originální název, hezká obálka a anotace slibující citlivý příběh o dětství, dospívání, rodinných vztazích a hledání sebe sama ve mně vzbudily velká očekávání.
Má skvělé recenze, jako autorova prvotina hodnocená velice dobře.
Tohle je druhá knížka, kterou jsem v poslední době četla, kde je příběh staré ženy, která nějak bilancuje svůj život.
První byla Sto let s Bety, která je naprosto nádherná, doporučuji ji kudy chodím.
Nemyslela jsem si, že se mi do rukou dostane další srovnatelná s ní. Stalo se.
Obě jsou z nakladatelství Jota, což potvrzuje mé přesvědčení, že tohle nakladatelství je plné nádherných lidských příběhů.
Děkuji, Lucie.
Sáhla jsem po knize, kterou mám doma už opravdu dlouho. Anotace slibovala netradiční příběh o jednom zvláštním dni, náhodných setkáních a možná i o hledání sebe sama. Po dočtení ve mně však zůstaly spíš rozpaky.
| Fotku si půjčuji z internetu, protože tu svoji jsem dala do knihobudky a zapomněla vyfotit. |
Mám ráda ten pocit, kdy otevřu novou knihu a už po několika stránkách vím, že ji budu jen těžko odkládat. Přesně to se mi stalo u Rozbité panenky. Přestože tentokrát nejde o klasický román, ale o čtyři propojené povídky, napětí nechybí ani na okamžik.
Jsou knihy o velkých zvratech a dechberoucím napětí. A pak jsou knihy o obyčejných lidech, kteří se snaží vyrovnat s tím, co jim život přinesl. A právě taková je i pátá kniha ze série Magické momenty.
Existují otázky, na které nikdy nedostaneme odpověď. Přesto nás dokážou pronásledovat celé roky.
Co by kdyby?
Co kdybych tehdy udělala něco jinak? Co kdybych přišla dřív? Co kdybych řekla ještě jednu větu? Právě tato polemika se jako nit vine celým příběhem dalšího případu detektivky Josie Quinnová.
Doktorka z domu Trubačů je kniha u které si říkáte kolik toho ještě člověk unese. Je to snad jediná kniha, kterou jsem četla více než jednou. Už tady na blogu dokonce jeden článek o ní mám (tady). Tento měsíc jsem ji přečetla znovu, prostě jsem měla pocit, že bych měla. A tak článek o ní je nový, pohledem o 10 let vyzrálejším, stylem psaní na blog (snad) vytříbenějším.
Když sáhnu po knize od Jodi Picoult, většinou přesně vím, co dostanu. Silné téma, morální dilema, emoce, které člověka nutí přemýšlet ještě dlouho po dočtení. A právě proto jsem se na Pod jiným jménem těšila opravdu hodně. Možná až moc.
Pod jiným jménem rozhodně není špatná kniha. Jen je… jiná. A podle mě i slabší než autorčiny předchozí romány.
Sto let s Betty – příběh, který ti připomene, že žít naplno není fráze
Představ si, že si sedneš ke kávě a naproti tobě sedí žena, která prožila celé století. Nehraje si na hrdinku, nic nepřikrášluje – jen vypráví. Občas se zasměje, občas sama sebe shodí, a občas řekne něco tak přesného, až tě trochu zamrazí. Přesně tak působí Sto let s Betty od Debry Oswaldové.
Yrsa je spisovatelka, která umí navodit tak zvláštní atmosféru....Příběh plyne a čtenář je celou dobu v neklidu, protože ví, že to není jen tak, že za samotným příběhem je cosi temného, tajemného.
A přesně tohle všechno přináší i Temná noc, poslední díl série Černý led od Yrsy Sigurdadóttir.
Nevím jak je to možné, ale tuhle knihu na blogu nemám. Přitom je to první ze série s Cormoranem a Robin. Díky této knize jsem si tuhle dvojku zamilovala. Takže napravuji :-)
Miluji knihy a miluji dobrý film. Málokdy se podaří, aby vznikla podařená adaptace. Tohle je pět filmů, které se prostě povedly.
Harry Potter a Kámen mudrců
Příběh sleduje chlapce, který vyrůstá u nepříjemných příbuzných a jednoho dne zjistí, že je čaroděj. Nastoupí do školy čar a kouzel v Bradavicích, kde pozná přátele, nepřátele i vlastní minulost.
Filmová adaptace z roku 2001 otevřela jednu z nejúspěšnějších filmových sérií všech dob. Tvůrcům se podařilo vytvořit magický svět, který si fanoušci knih dokázali představit – a zároveň nadchnout i ty, kteří knihu nikdy nečetli.
Miluji celou sérii. Knihy jsou detailnější, čtenář si lépe pospojuje souvislosti. Filmy jsou ovšem nádherné, výpravné...povedly se.
Thrillery mám ráda hlavně tehdy, když mě udrží v napětí a nutí otáčet stránky dál. Přesně tohle se Tiché panenky daří – alespoň na první pohled.
Po přečtení knihy Úmluva s vodami jsem věděla, že od autora chci další knihu. Tahle není úplně dobře k sehnání. O to víc jsem ji chtěla :-)
O čem je?
Velká, pulzující sága o životě, bolesti, rodině a povolání, které tě nemilosrdně formuje. Dvojčata Marion a Shiva Stoneovi se narodí ve misionářské nemocnici v Etiopii z neobvyklé a tajemné lásky mezi krásnou indickou jeptiškou a britským lékařem. Ti dva se pak v nemocnici i vychovávají — nejdřív jako sirotci, posléze jako budoucí lékaři.
Tohle je příběh, který vás rozbije.
O to víc, že je podle skutečnosti, že se stal, že je o opravdových lidech. Od prvních stránek je cítit tíha místa, kde se odehrává – pankrácká věznice tu není jen kulisou, ale živoucím organismem nasáklým bolestí, strachem a beznadějí.
Děkuji eshopu Megaknihy za poskytnutí výtisku.
Pokud máte rádi napínavé detektivky, které se čtou skoro samy, tady jste na správném místě.
Lisa Regan patří mezi autorky, které umí vytvořit příběh tak, že vás vtáhne během několika prvních stránek. A Temný úkryt není výjimkou. Je to kniha, která kombinuje rychlé tempo, tajemství z minulosti a silnou hlavní hrdinku, která se jen tak něčeho nezalekne.
| Tak mě AI vidí jakožto spisovatelku detektivek :-) |
Pokud hledáte román, který vás přenese do krajiny vonící po moři, kde se střetává krása tradic s neúprosnými změnami moderní doby, pak byste rozhodně neměli minout román Scarlett Wilkové – Říkali jí Kri-kri. Autorka, která si získala obrovskou čtenářskou základnu svou emotivní a poutavou tvorbou, tentokrát přináší příběh, jenž je nejen krásně napsaný, ale také hluboce lidský a nezapomenutelný.
Kristin Hannah nepíše jen tak nějaké romány. V jejich knihách jsou příběhy, které zasadila do těžkých let.
Druhá světová válka, velká hospodářská krize, Aljaška….a tato kniha je o Vietnamu. Nevím jak vy, ale já o tom skoro nic nevěděla. Jen díky seriálu M. A. S. H. jsem o ni měla trochu povědomí .
Hlavní hrdinkou je zdravotní sestra, která odjíždí do vietnamské války. Ne proto, že by chtěla být hrdinkou, ale proto, že chce pomáhat. A protože věří, že když děláš správnou věc, svět to jednou pochopí.
Jenže svět to často nechápe.
Vietnamská válka v téhle knize není o politice. Je o chaosu, strachu, krvi a vyčerpání. O práci, kterou musíš udělat, i když nevíš jak. O rozhodnutích, na která nemáš čas se psychicky připravit.
Jako čtenář sleduješ sestru, která:
zachraňuje životy v podmínkách, které si doma neumíme představit,
učí se fungovat pod tlakem, který nemá vypínač,
postupně ztrácí naivní představu, že „když se vrátím, všechno bude jako dřív“.
Kristin Hannah to nepíše dramaticky na efekt. O to víc to bolí.
To nejsilnější na knize nepřijde ve válce, ale po návratu domů.
Místo vděku přichází mlčení.
Místo uznání zlehčování.
Místo otázky „co jsi zažila?“ spíš: „Tak už je to za tebou, ne?“
Hrdinka se vrací jako někdo jiný, ale okolí chce tu starou verzi. A když ji nedostane, neví, co si s ní počít.
Tohle je část knihy, která zůstává pod kůží dlouho po dočtení. Protože nejde jen o válku. Jde o to, jak společnost zachází s lidmi, kteří něco unesli – a pak už se nehodí do klidného obrazu reality. Nehodí se, nejsou vítáni, společnost je vidí jako vrahy!
Kristin Hannah umí psát o ženách tak, že z nich nedělá ani oběti, ani hrdinky na piedestalu. Jsou silné, ale taky unavené. Dělají správné věci, ale platí za ně cenu.
Ženy nejsou lehké čtení. Ale jsou potřebné. Připomínají, že:
péče není slabost,
trauma nemá vypínač,
a ticho po návratu může bolet víc než samotná zkušenost.
pro čtenáře, kteří mají rádi silné ženské příběhy
pro ty, kdo chtějí víc než „hezký román“
pro každého, kdo někdy zjistil, že návrat do normálu je těžší než odchod.
A možná obzvlášť pro ty, kdo pracují v pomáhajících profesích. Protože některé pocity se nečtou – ty se poznávají.
Ženy nejsou kniha, kterou bych doporučila se slovy „je krásná“.
Spíš: „je pravdivá“.
A to někdy stačí úplně nejvíc.
HODNOCENÍ
ANOTACE
Frances McGrathová je mladinká Američanka z vyšší třídy. Když její bratr v roce 1965 padne ve Vietnamu, Frances se rozhodne také narukovat jako zdravotní sestra, i když její rozhodnutí rodiče zdaleka nepodporují. Po příletu do Vietnamu nezkušenou dívku ohromí realita války, každodenní boj mezi životem a smrtí, nadějí a zradou. Potkává však přátelství a lásku. Válkou však pro Frances a další veterány boj nekončí. Další bitva začíná po návratu do změněné a rozdělené Ameriky, k rozzlobeným demonstrantům, do země, která chce na Vietnam zapomenout.
Příběhem Frances McGrathové vzdává Kristin Hannahová hold všem dívkám a ženám ze zdravotnického personálu, které ve Vietnamu sloužily a o nichž se dlouho mlčelo. Autorka přináší román o bolesti, sebeobětování i hrdinství, o síle přátelství, nepochopení a pohrdání, ale také o tom, jak dlouho a těžce se
léčí zlomené srdce i duše...