Sáhla jsem po knize, kterou mám doma už opravdu dlouho. Anotace slibovala netradiční příběh o jednom zvláštním dni, náhodných setkáních a možná i o hledání sebe sama. Po dočtení ve mně však zůstaly spíš rozpaky.
| Fotku si půjčuji z internetu, protože tu svoji jsem dala do knihobudky a zapomněla vyfotit. |
Problém je, že se toho ve skutečnosti mnoho nestane. Kniha stojí především na Henryho úvahách, které jsou místy zajímavé, ale často jsem měla pocit, že se příběh nikam neposouvá. Čekala jsem silnější děj, výraznější emoce nebo alespoň okamžik, který by mě skutečně zasáhl. Ten bohužel nepřišel.
Neříkám, že je kniha špatná. Má své poetické momenty a čtenáře, kteří mají rádi filozofování o životě, vztazích a náhodách, si jistě najde. Já jsem se však většinu času nemohla ubránit dojmu, že čtu dlouhou procházku městem, která nikam konkrétně nevede.
Duše Henryho Quantuma pro mě patří mezi knihy, které neurazí, ale ani nezanechají hlubší stopu. Dočetla jsem ji, ale s odstupem času si z ní vybavuji spíš atmosféru než samotný příběh. A to je u románu, od kterého jsem čekala víc, trochu málo.
HODNOCENÍ
ANOTACE
Henry mívá hlavu plnou nejrůznějších úvah, a proto není divu, když zapomene na veledůležitou věc – vánoční dárek pro manželku. Těsně před svátky se vydá na nákup parfému, ale místo toho se začne toulat San Franciskem a jeho myšlenky i nohy se rozbíhají nečekanými směry. Během onoho zvláštního dne potká i svou dávnou lásku a všechno dopadne úplně jinak, než plánoval....

Žádné komentáře:
Okomentovat
Vaše komentáře mě vždy potěší. Hezký den.