.post-title, .entry-title, h1 { color: #B85C38; } h2 { color: #4B4B4B; } h3 { color: #7D7D7D; } a { color: #5C95A0; } O všem? Ovšem! : DOVOLENÁ - DOLINA KOSTIELISCA

sobota 5. září 2026

DOVOLENÁ - DOLINA KOSTIELISCA

Dolina Kościeliska začíná v místě zvaném Kiry a táhne se několik kilometrů do nitra Tater. Je druhou největší dolinou v Tatranském národním parku a patří zároveň k těm nejnavštěvovanějším. A vůbec se tomu nedivím. 



Má za sebou poměrně pestrou historii. V minulosti se zde těžila železná ruda a oblastí vedly také cesty, po kterých se obchodovalo a pašovalo zboží směrem k uherské straně. Dodnes tu najdeme pozůstatky staršího využívání doliny a místa, která připomínají její pasteveckou minulost.




Pokud máte rádi trochu dobrodružství, můžete si výlet zpestřit návštěvou některé z místních jeskyní. Dolina Kościeliska je jimi známá a některé jsou zpřístupněné turistům. Jedna z nich se nachází nedaleko začátku doliny, další pak najdete dál po trase. U zpřístupněných jeskyní je potřeba počítat s tím, že se jejich návštěva řídí konkrétními pravidly a podmínkami.

Já jsem si ale nechala čas na samotnou dolinu. Protože pokud člověk začne honit všechny atrakce, snadno mu uteče to nejhezčí – obyčejná cesta horami.




Není to výlet, při kterém byste měli pocit, že každých deset minut bojujete o život. A právě proto může být skvělou volbou pro ty, kteří si chtějí Tatry užít bez honby za vrcholy.




Každý si jde svým vlastním tempem. Potkávali jsme rodiny s malými dětmi v kočárku, invalidy na vozíku i zdatné turisty.

Někdo jde rychle, jiný se každou chvíli zastaví a fotí. Někdo si sedne k potoku. Jiný jen tak sedí a kouká na okolní kopce.

A já patřím jednoznačně k té druhé skupině.

V horách už nepotřebuji všechno stihnout.



Náš cíl byla horská chata Ornak. Dál už jsme jít nechtěli. Jednak bylo opravdu horko a pak vím, že dál už je to pro zdatnější turisty,


Mně se na téhle cestě líbí hlavně její proměnlivost. Nemusíte celé hodiny šplhat do kopce, abyste měli pocit, že jste v horách. Krajina se mění téměř pořád. Jednou jdete lesem, potom se před vámi otevře prostor a mezi stromy se objeví skály. Pak zase slyšíte vodu a najednou zjistíte, že už několik minut jdete jen podle jejího šumění.

A přesně takové výlety mám ráda.

Nemusím za každou cenu někam dojít. Někdy mi stačí být chvíli někde, kde je hezky.


A pak se vám může stát i to, že přiletí motýl a vybere si právě vás, aby si sedl, odpočinul vám na rameni a letěl dál :-)




3 komentáře:

  1. Krásné fotografie, díky za tip. Do Tater se určitě ještě několikrát podíváme, jejich polská strana je taky moc krásná, v plánu mám i Morskie oko.

    OdpovědětVymazat
  2. Míšo, úplně cítím ten vzduch. Slovenská příroda je opravdu něco jedinečného...
    Krásné fotky!
    Přeji příjemnou neděli, Helena

    OdpovědětVymazat
  3. Tak to by bylo pro mě! Nesnáším škrabání se někam do kopců. Jo, ty výhledy pak za to stojí, ale už taky nemusím mít všechno.

    OdpovědětVymazat

Vaše komentáře mě vždy potěší. Hezký den.