ŠÓ IŠIDA - PŘEDEPÍŠEME VÁM KOČKU

Když jsem do ruky brala druhý díl Předepíšeme vám kočku, říkala jsem si, že to bude taková ta knížka, u které se člověk zachumlá do deky, uvaří si kafe a nechá na sebe působit trochu japonské moudrosti, trochu kočičího chlupatého kouzla a trochu lidských příběhů. 

A vlastně přesně to jsem dostala.

Vracíme na zvláštní kliniku Nakagjó Kokoro v Kjótu. Není to ale obyčejná klinika. Najde ji jen člověk, který má nějaké trápení a už si s ním neví rady. A místo léků dostane na předpis kočku.

Což zní báječně, pokud máte rádi kočky. A pokud je nemáte, možná začnete po přečtení knihy uvažovat, jestli přece jen jednu nepotřebujete.

Potkáme s několika novými pacienty a jejich problémy. Mladá žena si od sebe odstrkuje člověka, který ji miluje. Starší muž se po smrti manželky snaží vyrovnat nejen se svou vlastní samotou, ale i s vnukem, který se uzavírá před světem. Další příběh se točí kolem rodiny, která se snaží pochopit jeden druhého, a nechybí ani zaměstnanec kočičího útulku, který by rád dokázal, že i problematické kočky si zaslouží šanci.

A samozřejmě jsou tu kočky.

Malý bengálský kocour Kotecu, který má energie asi na rozdávání a podle všeho by dokázal zničit vybavení domácnosti během jednoho odpoledne. Drobná a nezdolná Šaša. Líná, hebká Mičiko, která je prý přívětivá jako koláček mochi. 

Četlo se mi to hezky. Kočky jsou samozřejmě roztomilé a myšlenka, že někdy potřebujeme spíš společnost, přijetí a někoho, kdo po nás nic nechce, než další dobře míněnou radu, se mi líbí. Možná jsem tentokrát nebyla naladěná na tenhle typ příběhů.

Pokud milujete kočky, japonskou literaturu a příběhy o lidech, kteří se snaží nějak poskládat svůj život dohromady, myslím, že si v ní svoje najdete. Já jsem ale tentokrát zůstala někde mezi.

Za mě průměr.

Možná je to trochu nespravedlivé hodnocení, protože některé knihy člověka prostě minou v nesprávný čas. Třeba kdyby mi knihu někdo podal ve chvíli, kdy bych potřebovala přesně takové pohlazení, hodnotila bych ji úplně jinak.

Pro milovníky koček: rozhodně zkuste.
Pro milovníky silných příběhů: tady bych byla opatrnější.
Pro mě: příjemné čtení, ale žádná knižní láska na první, druhou ani třetí stránku.

Děkuji nakladatelství JOTA za zaslání. 

HODNOCENÍ

ANOTACE

Okouzlující pokračování oceňované japonské knihy Předepíšeme vám kočku, v němž klinika Kokoro pro léčbu duše znovu otevírá své brány.

V rušném Kjótu, v pátém patře budovy na konci zapadlé uličky sídlí klinika pro léčbu duše Nakagjó Kokoro. Najít ji může ovšem pouze ten, koho sužuje trápení a kdo už neví, jak dál. Těm, kteří do ní zavítají, nabídne vskutku neobvyklou léčbu – chlupatého domácího mazlíčka.

Klinika už mnohokrát prokázala, že kočka na předpis má moc vyléčit nejrůznější citové rány jejích pacientů. Toto půvabné pokračování představuje novou sestavu roztomilých kočičích léčitelek – od čtyřměsíčního bengálského kocoura Kotecua, který svými výboji nevyčerpatelné energie ničí prostěradla i závěsy, přes houževnatou a zvědavou Šašu, která se nikdy v ničem nenechá zastavit ani navzdory svému drobnému vzrůstu, až po nejlínější, ale nejroztomilejší slečnu Mičiko, přívětivou a hebkou jako koláček mochi.

Sledujeme mladou ženu, jež od sebe nedokáže přestat odstrkovat muže, který ji miluje; čerstvě ovdovělého dědečka, jehož vnuk odmítá opouštět svůj pokoj; rodinu ženy, ve které se všichni snaží navzájem porozumět jeden druhému; a úzkostného zaměstnance kočičího útulku, jenž touží dokázat, že i ty nejproblematičtější kočky mohou být zároveň těmi nejvděčnějšími.