PETRA KLABOUCHOVÁ: DUCH PANKRÁCE

Tohle je příběh, který vás rozbije. 

O to víc, že je podle skutečnosti, že se stal, že je o opravdových lidech. Od prvních stránek je cítit tíha místa, kde se odehrává – pankrácká věznice tu není jen kulisou, ale živoucím organismem nasáklým bolestí, strachem a beznadějí.

Děkuji eshopu Megaknihy za poskytnutí výtisku.

Není zde žádná hlavní postava, protože hlavní jsou všichni. Žádný hlavní hrdina, protože jsou všichni hrdinové. 
Anna - krásná, talentovaná herečka, která pomáhala uprchnout ze země, kde válka zabíjela. Teď čeká v pankráckém vězení na smrt.
Robert - zbojník, junák, učitel, který vedl děti k tomu, že čest a odvaha se cení. Je v cele smrti a čeká až přijde.
Kudrna, Růženka, Otty, Ali, babi, děda, manžel, syn, dcera......💧💧💧

Karlíček - duch Pankráce. Ten, díky kterému tento příběh mohl vzniknout.

Té divné noci uprostřed Prahy bez světel a nadějí malý František pochopil, že když je moc zle, i tátové začnou plakat. A mámi přestanou.

Kukr - místnost kde čekal na smrt odsouzený

Autorka pracuje s fakty a skutečnými událostmi tak citlivě a zároveň nekompromisně, že čtenář nemá kam utéct. Každý osud, každá postava v sobě nese kus reality, která je o to děsivější, že se opravdu stala. Nejde jen o minulost – jde o připomínku toho, co jsou lidé schopní udělat jiným lidem, když dostanou moc a ztratí svědomí.

Bolest v téhle knize není prvoplánová. Neřve na vás. Je tichá, plíživá, postupně se usazuje mezi řádky a nutí vás zpomalit. Některé pasáže se nečtou snadno – a ani číst snadno nemají. Smutek, který z příběhu vyzařuje, není jen emocí, ale svědectvím.

Bylo strašné číst co se dělo za války, co dělali fašisti, němečtí dozorci....ale snad ještě horší je vědět, že po válce dělali podobná zvěrstva naši, Češi. Svým vlastním lidem. Nepochopitelné.

Duch Pankráce je silná, syrová a hluboce lidská kniha. Připomíná, že minulost není něco uzavřeného – že její ozvěny v nás pořád zůstávají. A možná právě proto je důležité takové příběhy číst. Ne proto, že jsou „dobré“, ale proto, že jsou pravdivé.

Někdo říká, že takové knihy nemůže číst, nechce vědět atd. Já říkám, že nesmíme zapomenout, nesmíme! Už jen z úcty těm, kteří to prožili.

Aničko, Roberte, Karlíčku, Růženko, Františku......💘

HODNOCENÍ

Ne, tohle není chyba, nedala jsem omylem 2 obrázky. Tohle je poprvé ( a asi naposledy) kdy jsem dala takové hodnocení.

ANOTACE

Milostná vyznání ve stínu smrti. V pankráckých celách smrti čekají vězni na svůj poslední den. Za okny buší dělníci, kteří stavějí gilotinu. Anna a Robert, dva vězni odsouzení k smrti, se nikdy nesetkali, pojí je jen pár letmých pohledů a nekonečná touha milovat. K tomu stačí už jen kousek papíru a tužky. V tísnivé atmosféře vězeňských cel si přes motáky začnou předávat střípky sebe samých — vzpomínky, naději, něhu. Vědí, že čas se krátí, ale slova mezi nimi klíčí jako plamen ve tmě. Jejich příběh doplňují tiší hrdinové — chodbař, který vzkazy předává, a rodina ze Strašnic, schovávající popel popravených.

Román vznikl podle skutečných motáků psaných v celách smrti. Autorka v něm s hlubokou empatií oživuje zapomenuté hlasy — a ukazuje, že i v nejtěžší chvíli může člověk milovat