Tohle je příběh, který vás rozbije.
O to víc, že je podle skutečnosti, že se stal, že je o opravdových lidech. Od prvních stránek je cítit tíha místa, kde se odehrává – pankrácká věznice tu není jen kulisou, ale živoucím organismem nasáklým bolestí, strachem a beznadějí.
Děkuji eshopu Megaknihy za poskytnutí výtisku.
Anna - krásná, talentovaná herečka, která pomáhala uprchnout ze země, kde válka zabíjela. Teď čeká v pankráckém vězení na smrt.
Robert - zbojník, junák, učitel, který vedl děti k tomu, že čest a odvaha se cení. Je v cele smrti a čeká až přijde.
Kudrna, Růženka, Otty, Ali, babi, děda, manžel, syn, dcera......💧💧💧
Té divné noci uprostřed Prahy bez světel a nadějí malý František pochopil, že když je moc zle, i tátové začnou plakat. A mámi přestanou.
| Kukr - místnost kde čekal na smrt odsouzený |
Autorka pracuje s fakty a skutečnými událostmi tak citlivě a zároveň nekompromisně, že čtenář nemá kam utéct. Každý osud, každá postava v sobě nese kus reality, která je o to děsivější, že se opravdu stala. Nejde jen o minulost – jde o připomínku toho, co jsou lidé schopní udělat jiným lidem, když dostanou moc a ztratí svědomí.
Bolest v téhle knize není prvoplánová. Neřve na vás. Je tichá, plíživá, postupně se usazuje mezi řádky a nutí vás zpomalit. Některé pasáže se nečtou snadno – a ani číst snadno nemají. Smutek, který z příběhu vyzařuje, není jen emocí, ale svědectvím.
Bylo strašné číst co se dělo za války, co dělali fašisti, němečtí dozorci....ale snad ještě horší je vědět, že po válce dělali podobná zvěrstva naši, Češi. Svým vlastním lidem. Nepochopitelné.
Duch Pankráce je silná, syrová a hluboce lidská kniha. Připomíná, že minulost není něco uzavřeného – že její ozvěny v nás pořád zůstávají. A možná právě proto je důležité takové příběhy číst. Ne proto, že jsou „dobré“, ale proto, že jsou pravdivé.
Někdo říká, že takové knihy nemůže číst, nechce vědět atd. Já říkám, že nesmíme zapomenout, nesmíme! Už jen z úcty těm, kteří to prožili.
Aničko, Roberte, Karlíčku, Růženko, Františku......💘
Román vznikl podle skutečných motáků psaných v celách smrti. Autorka v něm s hlubokou empatií oživuje zapomenuté hlasy — a ukazuje, že i v nejtěžší chvíli může člověk milovat

Zajímavé ale těžké čtení.
OdpovědětVymazatDíky za recenzi.
Přeji hezký a poklidný víkend.
Eva http://es-ideas.blogspot.com/
Tato témata jsou vždycky smutná, těžká. Ale je důležité vědět a pamatovat si....
VymazatZajímavé to jistě bude, ale také nejspíš nejsilnější kniha na tohle téma, která kdy vyšla - četla jsem spoustu pochvalných recenzí, ale nevim, jestli knihu číst - doma máme Mrazivé krematorium - nebude to podobné?
OdpovědětVymazatHezký den. 🙂
Nevím, nečetla jsem. Ale rozhodně lobuji za PŘEČÍST. Dala bych to do povinné četby na střední školy. Ano, je to těžké čtení, ale ať se ví, že tak to v té době bylo...ať si ji nikdo neidealizuje.
VymazatŠkoda že ju tady nemužu koupit...Preji pekny vikend.
OdpovědětVymazatAž pojedu do Chorvatska, stavím se na návštěvu a přivezu Ti ji :-)
VymazatČekam...
VymazatO knize vím a pořád se odhodlávám si ji koupit. A pořád váhám, je to fakt těžké téma, právě proto, že to byla realita. Ale máš pravdu, že zapomínat se nemá.
OdpovědětVymazatJá prostě budu tvrdit, že přečíst by si ji měl každá a doporučovat všem.
VymazatSouhlasím, i když počkám, až. budu mít dostatek energie.
VymazatSouhlasím, ale číst ji budu, aź budu mít dost energie, je to třeba…
VymazatMíšo, napsala bych to stejně jako Stáňa, do puntíku....
OdpovědětVymazatPřeji hezkou neděli, Helena
V tom případě najdeš odpověď pod Stániným příspěvkem :-)
VymazatHezký den, Helčo.
Trochu těžké čtení.Sice čtu nejraději krimi,ale podle skutečnosti to moc prožívám.Zapsala jsem si přesto.Míšo,hezký den
OdpovědětVymazatHodně těžké čtení....
VymazatMěj se hezky, Jitko.
Na tuto knihu jsem četla už několik recenzí, a v podstatě se všechny shodují v tom, že je to fakt síla. Od autorky už jsem něco četla a určitě se i tato knížka dostane u mě na řadu... i když je to téma takové, jaké je.
OdpovědětVymazatJe to jedna z nejkrásnějších knih jaké jsem četla....přesto téma, ty hrůzu, tu nelidskost. Ale právě to co tam je lidské předčí všechno.
VymazatČtu historické knížky, přečetla jsem jich spoustu, je to hrozné, přesně jak říkáš - nemůžeme zapomenout! Tuto knihu si chci také přečíst. Čekám, až bude v knihovně k mání.
OdpovědětVymazatTaky čtu o válce, holocaustu. Mám fakt hodně načteno, ale tohle je naše...o nás...naše svědomí, naše hrdinství, naše slzy.....
VymazatPo téhle knížce se budu muset podívat. Dík.
OdpovědětVymazatDoporučuji.
VymazatJe skvělé, že se tyto díla vydávajî, i když pro mě je těžké je číst. Alespoň je kupuji.
OdpovědětVymazatKupuješ a nečteš? To je ale škoda, ne?
VymazatKupuji, protože aź budu rentiérka, vyměním, “lejstra” za knihy, navíc jakmile začne bylinková sezóna, nestíhám skoro nic, tak čtu alespoň na dovolených.
VymazatTak to jo :-)
VymazatČetla jsem před časem a stále ji nemůžu dostat z hlavy. Opravdu velmi těžké čtení.
OdpovědětVymazatMám to taky tak, Ali.
VymazatPetra Klabouchová je nesmírně talentovaná autorka. Všechny její knížky ve mně něco zanechaly, ačkoli kolikrát je to velmi těžké čtení. U severní zdi mě odrovnalo, na hřbitově v Ďáblicích mám prarodiče, nevěděla jsem o jeho temné historii. Duch Pankráce mi tady leží už dva týdny a jen čekám, až na něj přijde vhodná doba. Vím, že to bude těžké, musím na to najít odhodlání.
OdpovědětVymazatTohle byla moje první knížka od autorky, ale už se dívám po dalších. Ignis fatuus bude taky těžké čtení, U severní zdi....vlastně každá její knížka nebude jednoduchá.
VymazatO knize jsem hodně slyšela, ale asi momentálně na něco tak silného nemám psychickou kapacitu. Musím se po dlouhé pauze konečně rozecist a plánuju, že Bryndza nebo Marsons by mě mohli vytáhnout z čtecí krize.
OdpovědětVymazatNa tuhle knížku musíš mít tu správnou náladu, jinak tě semele.
Vymazat