ILONA BORSKÁ: DOKTORKA Z DOMU TRUBAČŮ

Doktorka z domu Trubačů je kniha u které si říkáte kolik toho ještě člověk unese. Je to snad jediná kniha, kterou jsem četla více než jednou. Už tady na blogu dokonce jeden článek o ní mám (tady). Tento měsíc jsem ji přečetla znovu, prostě jsem měla pocit, že bych měla. A tak článek o ní je nový, pohledem o 10 let vyzrálejším, stylem psaní na blog (snad) vytříbenějším. 

Příběh Vlasty Kálalové-Di Lottiové ve mně zanechal zvláštní směs obdivu, smutku a vzteku nad tím, co všechno život dokáže člověku naložit. A taky obrovský respekt. Protože některé ženy prostě nezlomí ani doba, ani válka, ani osobní tragédie. A Vlasta byla evidentně přesně ten typ člověka. 

Dvacátá léta. Většina žen tehdy bojovala maximálně tak s tím, jestli smějí studovat nebo pracovat bez odsuzování okolí. A tahle žena? Odjede do Bagdádu budovat československou nemocnici. Jen s obrovskou vůlí něco dokázat a pomáhat lidem.

Je lidská. Tvrdohlavá. Občas možná až neuvěřitelně odhodlaná.

Nechci spoilerovat víc, než je nutné, ale osud Vlasty Kálalové-Di Lottiové rozhodně není žádná romantická pohádka o úspěšné lékařce. Některé momenty byly vyloženě bolestivé ke čtení. O to silněji ale působí fakt, že se nikdy úplně nevzdala.

Tohle je přesně ten typ příběhu, který člověku připomene, jak neuvěřitelně odolní někteří lidé dokážou být. A zároveň jak strašně křehký je život, i když máte plány, schopnosti a obrovské sny.

Pokud někdo čeká rychlý děj a neustálé zvraty, možná bude překvapený. Tahle kniha stojí hlavně na osobnosti hlavní hrdinky, atmosféře doby a síle skutečného příběhu. Místy je spíš klidnější, vyprávěcí. Je to kniha o odvaze. O vytrvalosti. O tom, že pomáhat druhým není fráze, ale někdy doslova životní poslání. A taky o tom, že silní lidé často zaplatí za svou cestu obrovskou cenu.

Po dočtení jsem měla jedinou myšlenku:

Jak je možné, že se o takových ženách mluví tak málo?

A přesně proto má smysl podobné knihy číst.

HODNOCENÍ

ANOTACE

Literární zpracování životního příběhu doktorky Vlasty Kálalové-Di Lottiové, rodačky z Bernartic u Tábora, která se ve dvacátých letech tohoto století vydala sama do Orientu a založila v Bagdádu československou nemocnici. Smyslem jejího života bylo pomáhat lidem. Přes osobní tragédii nikdy nezatrpkla, ale věnovala veškeré své síly těm, kteří to potřebovali – trpícím. Jistě i proto si kniha o jejím životě našla už tolik čtenářů.