V poslední době si kolem sebe čím dál častěji všímám jednoho tématu. Důchodu. Někteří lidé přesně vědí, kolik let, měsíců nebo dokonce dní jim ještě zbývá do okamžiku, kdy naposledy zavřou dveře své kanceláře, ordinace nebo provozovny. A není se čemu divit. Po desetiletích práce jsou unavení, chtějí více času pro sebe, rodinu, cestování nebo své koníčky. Na důchod se těší a odpočítávání jim přináší radost.
Rozumím jim.
Stejně tak ale zjišťuji, že sama to mám trochu jinak.
Neumím si představit, že bych jednoho dne jednoduše přestala pracovat jen proto, že jsem dosáhla určitého věku. Pokud mi bude sloužit zdraví a budu mít možnost dělat práci, která mi dává smysl, ráda budu pracovat co nejdéle. Ne proto, že bych musela. Ale protože chci.
Práce totiž není jen zdroj příjmu. Pro mnoho lidí představuje také pocit užitečnosti, kontakt s ostatními, každodenní rytmus a důvod ráno vstát z postele. Člověk v ní zanechal kus svého života, získal zkušenosti, přátele i vzpomínky. Není snadné se toho všeho vzdát ze dne na den.
Na druhou stranu chápu i ty, kteří se na důchod těší jako na zaslouženou odměnu. Každý máme za sebou jinou životní cestu. Někdo pracoval fyzicky náročná desetiletí, jiný se celý život staral o druhé, další bojoval s vyčerpáním a stresem. Není nic špatného na tom říct si: „Už stačilo. Teď je čas žít jinak.“
Možná je chyba v tom, že se někdy snažíme najít jediný správný pohled. Jenže ten neexistuje. Pro někoho je důchod vysněná meta, pro jiného spíš nová životní etapa, do které se nijak nehrne.
A já patřím k té druhé skupině.
Neodpočítávám roky ani měsíce. Nepřemýšlím nad tím, kdy už konečně nebudu muset chodit do práce. Místo toho si přeji, aby mi zdraví, energie a chuť vydržely co nejdéle. Abych mohla dělat to, co mě baví, být mezi lidmi a stále se cítit potřebná.
Možná jednou svůj názor změním. Život umí překvapovat. Dnes ale vím jedno: důchod pro mě není cíl, ke kterému spěchám. Je to jen jedna ze zastávek na cestě. A já si zatím docela spokojeně užívám tu, na které právě stojím.
To je dobře, že máš ráda svoji práci, protože ti to dovoluje prožívat mnohem naplněnější život, než kdybys ji ráda neměla.
OdpovědětVymazatNaše se třeba do důchodu "těší", protože by rádi cestovali po celém světě a zaměstnavatelé (logicky) nejsou úplně vždy vstřícní. Zrovna včera jsem se s mojí mamkou bavila, že by ráda šla do důchodu dříve a prostě si užívala vnoučata a možnost sbalit batoh a vyrazit kamkoliv kdykoliv. A to má svoji práci ráda :-). Každý to má prostě jinak.
Ano, každý to má jinak a to je v pořádku. Manžel například šel o 2 roky dřív, protože už nechtěl "trpět" pod nekompetentním šéfem. Já to mám jinak....zatím :-)
VymazatDěkuji za komentář a přeji hezké dny.
Míšo, nedávno jsem o tom diskutovala s pár ženami. Ty se těší a nemohou se dočkat, já to mám stejně jako ty - ač jsem ve věku, kdy mamka byla v důchodu (i když do práce stále chodila), neumím si to představit ...
OdpovědětVymazatPokud bude sloužit zdraví, nikam se nechystám :o)
Měj příjemný den. Helena
Heli, je to tak jak píšeš. Pokud máme práci, která nás baví a zdraví dovolí, tak proč nepracovat.....
VymazatMěj krásné dny.
Pro mě to je tak iracionální představa, vůbec o důchodu nepřemýšlím. Spíš se děsím toho, zda někdo bude chtít, abych pro něj v pokročilém věku pracovala, když od 40 let poslouchám, že jsem pro trh práce stará. Ale znám spoustu lidí, kteří se nemohli důchodu dočkat, od 50 stříhali metr a když nadešel ten správný čas, v práci pokračovali. Když tak o tom teď přemýšlím, mě by se asi líbil nějaký částečný úvazek. Abych neměla pocit, že "musím" ale "mohu".
OdpovědětVymazatOd 40 let stará pro trh práce? No snad ne! Při výběrových řízeních byl jeden z mých předních požadavků - žena, 40+, což pro mě znamenalo, že už neodejde na mateřskou a do důchodu má ještě daleko.
VymazatV důchodu si taky představuji částečný úvazek, to je ideální volba.
Děkuji za komentář, Ali a přeji hezké dny.
Tak já bych brala částečný úvazek už teď, připadá mi, že skoro nic z toho, co bych chtěla, nestíhám. Práce mě baví - ale bere podle mě až moc našeho času - při povinnostech doma toho volného prostoru pro koníčky a zájmy je pramálo.
OdpovědětVymazatDůchod mám ještě relativně daleko, byť za dob mé mamky bych zanedlouho už stříhala metr. Doba odchodu do důchodu je zatím taková proměnlivá, takže to ještě neřeším, ale kdyby byla možnost jít v tolika letech, jako tomu bylo před pár desetiletími, vůbec bych se tomu nebránila. A klidně bych pak i pracovala dál - ale už ne s tím pocitem že musím, ale že můžu - a nejlépe na zkrácený úvazek.
V okolí vídám hodně případů - kdy lidi umřeli krátce po šedesátce - někteří třeba rok před odchodem do důchodu, někteří tak do roka po odchodu - a to mi připadá vážně smutné...
Ráda bych si ten pocit, že nemusím, dostatečně užila. A vím, že nudit se nebudu :-)
Já bych zkrácený úvazek brala, když jsem měla malé děti. Ovšem tenkrát to vůbec nešlo, nějaký ohled na matky s malými dětmi s nebral. Teď už je to mnohem lepší, zkrácené úvazky jsou normální.
VymazatTaky znám dost lidí, kteří si důchod vůbec neužili, protože odešli...jinam.
Každý má tohle jinak :-)
Hezký den.
Nevím, jestli jsem kompetentní ke komentování tohoto článku, když pracuji pouze rok :D U nás se do důchodu už možná nepůjde, prostě jednoho dne nepřijdeme...
OdpovědětVymazatJe skvělé, že máš svou práci tak ráda :) Tak by to mělo být! Na jakém oddělení pracuješ, mohu-li se zeptat? U nás jsou obrovským benefitem prázdniny. Na začátku to bylo opravdu divné, že nemám žádnou práci, mohu si dělat cokoliv :D Ale člověk si na to rychle zvykne :D No, musím odvykat, za chvilku už mi to začne :D Přemýšlela jsem nad tím a takové prázdniny mi přesně na odpočinek stačí. Odreagování, stihnout věci, co během roku nejdou stíhat, nějaké malé výletíčky, ale po pár týdnech stačí, už by mě to nicnedělání nebavilo, zase potřebuji být užitečná :D Takže jsem ráda tak, jak to je :) i když zatím mám minimální pracovní zkušenosti.
Leni, pracovala jsem skoro 20 let na infekčním, po covidu jsem skoro vyhořela a rozhodla se změnit, ne profesi, ale místo. Na 3,5 roku jsem se dala k domácí péči - úžasná zkušenost.
VymazatAle nakonec se vrátila k tomu kde jsem začala pracovat jako mladá žabka - k mentálně, zdravotně postiženým. Tahle práce mě naplňuje a dělá radost.
Měj krásné dny.
Napsala jsem dlouhý komentář… není tu. Asi se někam zatoulal.
OdpovědětVymazatEva http://es-ideas.blogspot.com/
Neee...tak ho napiš znovu :-)
VymazatV důchodu jsem, ale stále chodím na zkrácený úvazek do práce. Musela jsem se naučit svůj nový denní režim. Soboty jsou celé pro mě a v neděli odpočívám. Děti mi říkají abych už skončila, ale jsem sama, kamarádky vymřely a představa, že sedím stále sama doma mě děsí. Takže dokud bude zdraví sloužit, budu chodit. Ale těšila jsem se až mi bude 65 let abych měla slevu na jízdném a to využívám. Chápu, že se někdo těší do důchodu, když má špatné pracovní vztahy a kolektiv mu dává najevo, že je starý. Všichni olympionici zvítězili v mládí a plné síle. Mladé generaci chybí trpělivost a tolerance. Pohodový víkend přeje a zdraví Večernice
OdpovědětVymazatVečernice, dokud budeš moct a bude se Ti práce líbit, tak pracuj. Já si pracujících důchodců velice vážím. Jsou to většinou odborníci ve svém oboru, zkušenosti se ve škole nenaučíš.
VymazatDěkuji za komentář, měj krásné dny.
Jsem v důchodu, nedávno ve stáří „přesazená" z domu na venkově do města do bytu. Město mě baví, na práci v zahradě a v domě jsem už neměla síly. Psala jsem si i svůj blog, teď mě to nějak přešlo a spíš hledám nové blogery, u kterých jsem zatím nebyla - přesně jako tvůj mnohovrstevný blog. Hlavně aby nám přálo zdraví a těšila práce, na kterou stačíme a baví nás. Přeji vše dobré a ráda se sem budu vracet 😁
OdpovědětVymazatMoc ráda Tě tady budu vídat častěji. Tvůj blog znám, včera nebo kdy jsem psala pod článek 4v1 :-)
VymazatNěkdy je rozumné opustit co člověk nezvládá a "přesadit" se tam kde mu je líp.
Vítej a měj krásné dny.
Také píšu opakovaně komentář, zlobila klávesnice. Hlavně chci pochválit téma, tohle dát na blog je nejen pro vzpomínky, ale pro ty mladší k zamyšlení. Hodně záleží na práci, jakou člověk vykonával. Jsem z průmyslového kraje a slévač v železárnách jistě nesnil o tom, že si pracovní život prodlouží. Mnozí horníci se důchodu ani nedožili, s chorobou z povolání si mnozí důchodu pak ani neužili.
OdpovědětVymazatTaké jsem zažila lidi, kteří by rádi do důchodu, ale pak "s překvapením" zjistili, že jim chybí odpracované roky. Hlavně ženy, ale v produktivním věku je to nějak nezajímalo. Mohla bych psát dále, ale to už by byl článek na blog. ☺
Hani, máš pravdu, záleží na mnoha věcech. Naprosto chápu lidi, kteří se do důchodu těší.
VymazatDěkuji za komentář a přeji hezky, možná i deštivý, den :-)
Zajímavá úvaha.Téměř každý se do důchodu těší,ale mnozí potom spokojeni nejsou a zjišťují,že jim bylo lépe mezi lidmi a s prací,která je bavila.Jako mně.Jsem už v důchodě přes 15 let.Jak jsem přišla do důchodu hned jsem hlídala dceři děti,protože začali s manželem podnikat.A když jsem nehlídala pracovala jsem u nich v restauraci.Ač jsem celý život pracovala jako účetní,v důchodě jsem zkusila manuální práci,Poslední roky jsem už jenom střídala nemoce a dovolené.Pracovat do 65 je dost a pro některé profese to bude náročné.Znám,ale ženy,které ač byly ve výrobě pracují dále.
OdpovědětVymazatHezký víkend
Jak říká jedna postava v české komedii: "Důchod není o nicnedělání, ale o tom, že si můžeš dělat co chceš."
VymazatTaky znám lidi, co v důchodu jen sedí u PC, nikam nechodí, ale vlastně jim to tak vyhovuje. Pak jiné, kteří jsou aktivní v tom nejlepším smyslu slova - procházky, výlety, občas pohlídat vnoučata.....
Každý to má jinak.
Děkuji za komentář, Jity a přeji hezké pondělí.
Kdo má práci, která ho baví a naplňuje, jistě ji bude dál vykonávat, pokud mu zdraví dovolí. Nejhorší je asi ztratit práci pár let před důchodem. Pro určité profese je člověk starý už před čtyřicítkou. Já mám do důchodu ještě hodně daleko, tak zatím nad tím nepřemýšlím 😊
OdpovědětVymazatZtratit práci před důchodem musí mít hodně stresové.
VymazatDlouho jsem od Tebe nečetla článek, Šárko, těším se až se vrátíš.....
Moc hezky zpracované povídání. Nad důchodem a o odchodu do něj nepřemýšlím, protože do té doby se jistě ještě několikrát změní věková hranice, takže nemá smysl cokoliv počítat. Vím jen, že manžel půjdu o šest let dřív, než já, a jen ta představa mě irituje :D. Má práce mě neskutečně baví, jen bych potřebovala, aby měl den tak o šest hodin víc, abych stíhala všechno, co mám v plánu...
OdpovědětVymazatJaninko, můj manžel už je rok v důchodu a já mám důchodový věk ještě za cca 12 let :-) On je spokojený.
VymazatJá bych víc hodin dne nechtěla, stačí to tak, nechci víc stíhat :-)
Měj krásný den.
Nedalo mi to a koukla jsem se - když vše zůstane při starém, můj manžel jde taky za dvanáct let, máte to nastejno :). Maminka už je v důchodu sedm let a pořád říká, že kdyby neměla ten les, kde je pečená vařená, ukousala by se nudou :D.
VymazatJá jsem do důchodu odešla skoro přesně před rokem, rozhodla jsem se vlastně v podstatě ze dne na den asi od tři měsíce dřív (jen jsem ještě chtěla pomoci vykrýt dovolené). Nějak už jsem měla pocit, že nic nestíhám. Mám mámu, které je 90 a už přece jen potřebuje víc pomoci, malou vnučku, kterou chci občas pohlídat, a taky manžela, který díky pracovnímu vyhoření odešel do předčasného důchodu. A těch všech si chci nějak víc užít. Nechala jsem si malinký úvazek (DPP, takže 300 hodin ročně), protože mne moje práce bavila, ale plný úvazek už jí prostě dávat nechci.
OdpovědětVymazatStáňo, Ty si klasická sendvičová generace. Ač v důchodu, pořád v zápřahu.
VymazatVlastně si to udělala nejlíp jak si mohla - malý úvazek, zbytek rodina.
Můj muž na tom byl před důchodem stejně jako Tvůj, proto odešel taktéž předčasně.
Přeji krásný den a děkuji, že si má stálá komentátorka :-)
Toto je prostě o člověku jako takovém. Každý jsme jiný, každý reagujeme na dané skutečnosti jinak. Nemohu říci, že bych byla bývala ve svém zaměstnání nespokojená a přesto jsem do důchodu (a je to už dosti roků zpátky) šla bez přemýšlení co budu celé ty dny doma dělat. A mohu říci, že jsem ani jeden den nezalitovala, že jsem do důchodu šla. Prostě jsem najela na jiný režim. Rozhodně jsem netrpěla a ani netrpím nudou. Zážitky za člověkem nepřijdou, to on si je musí najít. A potom je to v důchodovém věku o zdraví . Ale naprosto chápu toho, kdo chce pracovat dál po přiznaném důchodu. Když cítí, že ho to stále naplňuje, tak je to pro něj zcela jistě dobré.
OdpovědětVymazatHanka
Hani, je to tak. Nedivím se nikomu, že do důchodu odejde, je spokojený, žije naplněný život.
VymazatSpíš se divím mladším lidem než jsem já, že počítají dny do důchodu. Říkám si, že to přece musí být hrozné. Ať jdou pracovat jinam, zkusí něco pro co budou ráno rádi vstávat. Než se třeba 20 let trápit v práci, které mě nenaplňuje, zkusila bych najít jinou.
Měj krásné dny.
Ahoj Míšo, já pracuji "teprve" 6 let na plný úvazek a předtím jsem při škole brigádničila. Důležitá je ta část pokud ti ta práce dává smysl a naplňuje tě. Já hodně vnímám, že skrze práci nemám čas na koníčky, odpočinek ani další věci, co bych v životě chtěla. Zároveň už skoro 5 let dělám buď studené kontakty nebo udržování smluv a lhala bych kdybych tvrdila, že mě to občas psychicky nevysává. O důchodu smýšlím spíš ve formě materiálního zabezpečení do budoucna nejen z věkového milníku, ale i zdravotního aby v případě, že nebudu moct jsem měla možnost zkrátit úvazek, adaptovat na to domácnost atd.
OdpovědětVymazatSabi, je super, že už přemýšlíš o zajištění se do důchodu. To je potřeba a mnoho mladých tak nepřemýšlí.
VymazatČas na koníčky atd. prostě máš, věř mi. Pamatuji si sama sebe, když jsem tohle říkávala, ale vlastně si uvědomuji, že to spíš byla moje lenost jít třeba na procházku, zahrát si tenis, ale čas, ten byl :-)
Až přijdou děti, to už bych řekla, že ač čas bych našla, sílu už ne :-)
Děkuji za komentář a přeji klidné dny.
V důchodu jsem už tři roky a stejně furt makám. Ale cítím že už tam není ani moc radost a ani ta výdrž. Když není úplně v práci pohoda skrzevá jednu pracovnici, tak to prostě nebaví. Naštěstí pro nás za týden končí, tak doufám že náhrada za ní nebude něco obdobného. Ale myslím, že fakt nic horšího už snad přijít nemůže .... nebo jo?
OdpovědětVymazatVždycky říkám, že kolektiv je důležitější než samotná práce. Když jsou dobří lidé, ani blbá práce nevadí.
Vymazat