Sto let s Betty – příběh, který ti připomene, že žít naplno není fráze
Představ si, že si sedneš ke kávě a naproti tobě sedí žena, která prožila celé století. Nehraje si na hrdinku, nic nepřikrášluje – jen vypráví. Občas se zasměje, občas sama sebe shodí, a občas řekne něco tak přesného, až tě trochu zamrazí. Přesně tak působí Sto let s Betty od Debry Oswaldové.
Narodila se do chudých poměrů v Londýně, do doby, která lidem moc šancí nedávala. A už vůbec ne ženám. Její život je formovaný válkou, ztrátami, ale i nečekanými příležitostmi. Když se rozhodne začít znovu v Austrálii, není to jen změna místa – je to pokus vzít si zpátky kontrolu nad vlastním životem.
Na lodi potkává tři lidi, kteří jí zásadně změní směr. A tady je podle mě jedna z nejsilnějších rovin celé knihy – vztahy. Ne ty ideální, naleštěné, ale opravdové. Přátelství, která vzniknou náhodou, ale vydrží celý život. Lásky, které nejsou jednoduché. A rodina, která nemusí být nutně pokrevní, aby byla skutečná.
Kniha tě provede několika dekádami – od poválečné Austrálie přes bouřlivá 70. léta až po těžké období AIDS krize. Vidíš, jak se svět mění, ale zároveň jak některé věci zůstávají – třeba to, jak těžké je být ženou, která chce víc.
Betty je feministka v době, kdy to nebylo „cool“. Bojuje za sebe, za své místo ve světě, za právo rozhodovat o vlastním životě. A ne vždy vyhraje. A právě proto působí tak reálně. Není to příběh o dokonalosti. Je to příběh o vytrvalosti.
Hodně silná je i linka mateřství. Ne taková ta idealizovaná verze z Instagramu, ale ta skutečná – plná pochybností, chyb, lásky i bolesti. Betty dělá rozhodnutí, která nejsou vždycky jednoduchá ani správná, ale jsou lidská. A dokáže se na sebe podívat zpětně bez příkras – sebekriticky, někdy až nečekaně upřímně, ale zároveň s nadhledem a humorem.
A právě ten humor je něco, co tuhle knihu odlišuje. Betty je vtipná, často suchá, občas pěkně sarkastická – a přesně díky tomu její vyprávění nepůsobí těžce, i když řeší těžké věci. Má schopnost odlehčit momenty, které by jinak bolely víc, než bys unesla.
Co mě na téhle knize zasáhlo nejvíc? To, jak nenápadně ti připomene, že život není o velkých gestech. Je o malých rozhodnutích, která děláš každý den. O odvaze jít dál, i když nemáš jistotu. A o tom, že nikdy není pozdě začít znovu.
Tohle je kniha, která si tě chce získat pomalu, nejsou v ní žádné velké katastrofy ani zvraty. Ale když jí to dovolíš, odmění tě příběhem, na který jen tak nezapomeneš.
Seznamte se s Betty – jednou obyčejně neobyčejnou ženou, skvělou vypravěčkou, odvážnou feministkou, věčně zvědavou a neuvěřitelně starou. V předvečer oslavy svých stých narozenin nám Betty vypráví svůj příběh.
Narodila se do chudé rodiny v předválečném Londýně. Po všech prožitých hrůzách se chopí šance začít nový život jinde a emigruje do Austrálie. Na palubě zaoceánské lodi se spřátelí se třemi lidmi, kteří zásadně ovlivní běh jejího života – Pearl, dobrosrdečnou dívkou do nepohody; Athénou, Řekyní plnou ideálů; a Leem, německým Židem, který kvůli válce přišel o celou rodinu.
V průběhu století plného společenských otřesů nás Betty zavede na australské předměstí 50. let, do předních linií protiválečných protestů a hnutí za svobodná práva žen v 70. letech, doprostřed krize AIDS v 80. letech, do Londýna, Sydney i Mexika.
Sto let s Betty je román o silné, inteligentní ženě, která se narodila příliš brzy na to, aby využila svůj talent, aniž by musela neustále o všechno bojovat. Je o síle mateřství, o rodině, kterou si budujeme, a o tom, jak odhodlání žít naplno se všemi radostmi i strastmi může přinést život, který přesahuje naše nejdivočejší představy.

Žádné komentáře:
Okomentovat
Vaše komentáře mě vždy potěší. Hezký den.