středa 28. června 2017

Já a běhat? Nikdy!

Název článku vystihuje můj názor na běh. Nikdy jsem nebyla běhací typ. Nesnášela jsem nízké starty. S mým těžkým pozadím to opravdu nebylo jednoduché :-)

Když jsem musela běhat tzv. patnáctistovku, což bylo 9 a půl kolečka kolem školního hřiště, doběhla jsem rudá, před zhroucením a s neskutečným pícháním v boku. Bylo mi 13 a měla jsem 50 kg. Takže běžná puberťačka.

Což teprve teď, ve věku přes 40 let a s mnoooohem více kil nahoře?

Ne, já běhat nemůžu. Bude mě píchat v boku, bude mi třeštit hlava, nemám čas.......

Zdá se vám to známé? Taky máte tyhle "důvody" v hlavě kdykoliv pomyslíte na běhání?



Jenže stalo se Něco.
Byla jsem kupovat plavky.
Viděla jsem se v kabince vysvlečená....ve velkým zrcadle, které doma nemám....v zrcadle, které má snad za úkol dělat z lidí velryby!

Rozhodla jsem něco se sebou dělat.

Posilovna mi nic neříká, na cvičení bych musela někam jezdit, doma se cvičit nepřinutím, a proto jsem si kousla do odříkaného chleba :-)



Věřte nevěřte, ale už měsíc běhám. Odhodlala jsem se a začala.
Nepředstavujte si žádné dlouhé trasy ani rychlé akce. Běhám pomaloučku, polehoučku necelé dva kilometry.

Co mě udivilo nejvíce je, že mě ani nepíchá v boku ani nebolí hlava. Což byly dvě věci, kterých jsem se bála.

Co mě trochu rozčiluje, že nehubnu. Kil mám stále stejně :-(
Co mě neskutečně baví je, jak se mi zlepšuje kondička. To byste nevěřili..... Prvních pár dnů jsem celou trasu absolutně neuběhla. Část jsem šla, část běžela. Trasa končí docela slušným kopečkem. Na ten jsem se vyplazila s jazykem na vestě.
Po cca 14 dnech jsem ho vyběhla..... Měla jsem neskutečnou radost a byla jsem na sebe hrdá.
A teď už ho vybíhám pokaždé. Neříkám, že lehce. Obzvláště v těchto horkých dnech je to těžší, ale vždycky sama sebe hecuji a dám to :-)

Zjistila jsem, že se na ten čas, kdy jsem jen já a běh, těším. Nenutím se k tomu, jednoduše se mi chce. Běhám každý den, vynechala jsem snad 5 dnů. Vím, že přijde krize, lenora či jiné....ale věřím, že to překonám. Tentokrát ano.

Tento článek má sloužit jako inspirace všem, kdo je jako já - gaučink lady s knížkou v ruce.
Chce to začít.....
Chce to nepřepálit běh....
Chce se to zdravě naštvat......
 Zajímalo by vás jak pokračuji? Mám psát další článek na tohle téma? O krizovkách, o tom jestli váha začala klesat, o tom jestli mám dole centimetry?
Napiště mi :-) 

14 komentářů:

  1. Jak ti Míšo rozumím. Jednou jsem se také naštvala a vyběhla. Asi jsem to napoprvé přepálila, myslela jsem že to bude moje smrt :o). Chvilku jsem musela i jít, abych našla dech. Domů jsem se připotácela na pokraji zhroucení, sotva se doplazila do sprchy. A to mne tak odradilo, že jsem již nevyběhla. Chodím ráda rychlou chůzí, to se cítím dobře.
    Piš o svém běhání, mne to zajímá :o). Syn stále běhá, skoro každý den navečer, říká, že si hlavně vyčistí hlavu z práce...
    Ála

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vystihlas to naprosto přesně- člověk to napoprvé přepískne a tím se odradí od dalšího běhání. Já běhám opravdu v klidu, pomalu. Postupně si zlepšuji kondičku. Chůze je výborná věc, možná lepší než běh.

      Vymazat
  2. Přesně se mi vybavilo, jak jsem na střední doběhla patnáctistovku jako poslední. No, doběhla je přehnané, spíš došla v předklonu s plícemi v dlaních. Od té doby běh nesnáším.
    Jak se ke mě ale postupně dostávají informace o tom, jak je běhání skvělá čistička mozku a elixír dobré nálady, občas to ve mě zahlodá. Jestli ale nakonec vyběhnu, to opravdu nevím...
    O Tvých poznatcích si ale každopádně ráda přečtu.
    Henrieta

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, na radostné těšení se teprve čekám :-) Pravda, nenutím se, baví mě to, ale pořád jsem na začátku, kdy jen dýchám, funím a na krásu okolí nemám ani pomyšlení :-)

      Vymazat
  3. Míšo, klobouk dolů a velkej palec nahoru. Vzpomínám na základku a na ty šílené patnáctistovky :D Bohužel se se sportem ani v jiných disciplínách moc nekamarádím. Asi jsem se ještě zdravě nenaštvala a že mě zrcadlo občas hodně míchne :D Určitě si tvoje poznatky a další názory a výsledky přečtu :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, Šárko. Nikdy, opravdu nikdy bych neřekla, že se dám na běhání...ale to zrcadlo bylo tak neúprosné :-(

      Vymazat
  4. Poznám poznám. Tiez som nedávno písala o tom, ako sa snažím...Ja som počas školy ani 1500 nezabehla a v podstate to nezabehnem ani dnes ale objavila som z behu radosť. Je pravda že neviem behať pravidelne iba vtedy, keď mi má kto postrážiť malého ale aspoň raz týždenne sa snažím. Nechudnem, celulitída nemizne ale psychicky i fyzicky mi to pomáha. A to nevravím koľko námetov na článkov mi napadá 😁.
    Pri prvom behu som vypustila dušu už pri dvadsiatom metre, dnes už dám aj päťdesiat ale to preto lebo to nerobím častejšie. Inak sa chystám na Minimaratón u nás v KE čo sú 4,2 km tak dúfam že dovtedy to zvládnem natoľko že viac pobežím ako pochodim.
    Držím palce nech je tých zabehanych km stále viac a viac 😁

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Držím palce na Minimaratón, já bych to asi nedala.

      Vymazat
  5. Super, držím palce. Já se pořád odhodlávám :)

    OdpovědětVymazat
  6. Koukám, že na základce jsme to měli ještě mírné, protože v rámci vytrvalostních běhů jsme běhávali osm set metrů :)
    A jinak na kabinky pozor - jak člověk stojí blízko a často ještě pod tvrdým světlem, vypadá mnohem míň lichotivě, než jak tomu opravdu je ;)

    OdpovědětVymazat
  7. Jsi dobrá. K běhu jsem se nikdy neodhodlala. A kondičku bych tedy potřebovala vylepšít. Teď v Alpách jsem do kopců slušně funěla. Rozhodně si ráda přečtu další článek, třeba mne nakonec nakopne a začnu taky...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stáni, jak píšu v článku - nehubnu, ale už jen to, že se nezadýchávám do každého kopce a že do pátého patra vyjdu taky celkem v pohodě...to za to stojí.

      Vymazat

Vaše komentáře mě vždy potěší. Hezký den.