VLADIMÍR ČERNIL: Jutta

Příběh lidskosti v nelidských dobách....tak popsal knihu její autor a já myslím, že je to naprosto přesné.

Zdeněk - kluk ze Vsetína, který byl přidělen k nuceným pracím v Berlíně.
Andrea - Němka, u které je Zdeněk ubytovaný. Obyčejná žena, vdova.....???!!
Jutta - třináctiletá dívenka. Židovka, která zůstala úplně sama.

Co mohou mít společného?

Vůbec nic a přece všechno.

Nebudu tady psát o čem kniha je, to si přečtete v anotaci a možná si to i sami domyslíte podle výše uvedeného.

Přečetla jsem spousty knih o 2. světové válce. Příběhy z té doby jsou srdceryvné a bolestné.
Ne jinak je tomu i tady.

Svět není černobílý. Lidé nejsou jen hodní nebo zlí. A právě o toto v knize jde. Tam kde byste čekali zlo, objevíte dobro a tak kde byste zlo nečekali, přijde.

I v Německu žili lidé, kteří Hitlera nenáviděli, nenáviděli válku. Museli žít, pracovat, chovat se podle daných postupů. Hrozila jim smrt za projevení nejmenších sympatií k nepřátelům. Přesto se našli hrdinové, kteří v sobě nedokázali potlačit lidskost.

I když se mi kniha líbila, musím jí vytknout něco....Nevím jestli to popíši přesně či smysluplně.

Jedná se o příběh, který se opravdu stal a já mám v takových případech pocit, že by se měla zachovávat jakási pieta, citlivost příběhů. Proto se mi nelíbilo do detailů popisovaní erotických scén. Chápu, že je tam autor musel dát (asi), ale stačilo naznačit.
Nejvíce jsem se "kroutila" při čtení erotických scén třináctileté dívenky....Vím, že sex k životu patří, ale tohle bylo trochu moc.

Kniha se čte jedním dechem. Nejlepší příběhy píše sám život, tak to prostě je a zde to vidíme naprosto.
Rozhodně ji můžu doporučit a vy co jste ji četli, prosím napište mi, jestli to vidíte stejně jako já nebo vám to nevadilo ( myslím tím ty erotické popisky).
Přesto knize nedám takové hodnocení jaké bych dala kdyby tam ty scény nebyly.

HODNOCENÍ

ANOTACE

Svět není ani černý, ani bílý. Dokonce ani uprostřed zuřící světové války. Hrdinstvím nemusí být jen nezištná záchrana opuštěné dívky, ale třeba i varování sousedky, která dokáže přemoci svůj strach jediným slovem: „Utíkej!“ To, i když je to jen jediné slovo, vrhá Juttu, mladinkou židovskou dívenku, do ulic válkou sužovaného Berlína. Zároveň se tou dobou stává Berlín nechtěným domovem pracovně nasazeného Zdeňka, který, vytržen z poklidného života v nevelkém moravském městě, právě zde poprvé v životě prožívá zamilování a lásku, zklamání, zradu, nenávist, slast milování i nečekanou pomoc. Osudy Zdeňka a Jutty se protínají za dramatických okolností, jimiž jsou donuceni se semknout a společně najít cestu nejen k sobě navzájem, ale především k přežití nástrah a hrůz, které jim osud a jejich bližní připraví. Podaří se jim uhájit alespoň holé životy? Po desítky let se čtenářům dostávala do rukou literatura s válečnou tématikou, v níž bylo téměř vždy striktně jasné, kdo jsou nepřátelé a kdo kladní hrdinové. Kniha Jutta je jiná. V příběhu nenachází čtenář prvoplánově ty zlé a ty dobré, ale autor nás provází válečným městem v německé říši, kde žijí lidé, jejichž charaktery jsou formovány dobou, v níž se ocitli. Válka je pozadím, na kterém se dech beroucí příběh Zdeňka a Jutty odehrává, ale skutečně důležití jsou ti, se kterými se na své cestě potkávají.