ALENA MORŠTAJNOVÁ: ČAS VOS

 Minulost nás provází ač chceš či ne. Je jen na každém jestli se jí nechá ovlivňovat. Zapomenout? Odpustit? Pomstít se? Dělat že nebyla?

Bára je žena středního věku, které se dosud život tak nějak nepovedl. Zvedne proto kotvy a vrátí se do rodného Brodu. Do městečka, ze kterého byla v dětství vytržena aniž by věděla proč. Všechno bylo tehdy trochu tajemné. Jediné co ví, že její maminka byla městečkem zničená.....Proč? Co se tenkrát stalo, že z její veselé maminky nic nezůstalo?

Ptáčník - podivín, který je v Brodě známý tím, že více jak lidi miluje ptáky. Muž, který o nich ví všechno. Je to totiž jeho rodina. Nic po něm nechce, nekřičí, neubližuje mu. Tak jako tenkrát....kdysi....v dětství.

Bára upravuje zahrádku v domku, který koupila na konci Brodu. Ptáčník chodí kolem, nedívá se napravo nalevo. Je jen trochu zvědavý kdo koupil domek po další podivínce ze města. 

Příběhy se protnou.

Zprvu příběh plyne, zdá se vcelku nekomplikovaný. Ale to bych paní Morštajnovou nesměla znát, abych netušila, že to brzy začne vřít.

Pohled do dětství obou protagonistů píchá jako vosy. Řeči, které bodají tak, že před nimi člověk musí utéct. Myšlenky, které bzučí v hlavě, v hlavách, ve slovech......

Je to příběh krásný, smutný, opravdový. Při čtení jsem měla pocit, že tam jsem s nimi - s Bárou v zahrádce, s Ptáčníkem v lese. Chtělo se mi dát si kafe na zahrádce a poslouchat jak Ptáčník vypráví.

Ač jednoduchý příběh, je silný a krásný.

Děkuji e - shopu Dobré knihy za recenzní výtisk.

HODNOCENÍ

ANOTACE

Bára a Ptáčník. Dva lidé, jejichž cesty se protnuly dávno předtím, než se ti dva potkali. Bára je přesvědčená, že její život by byl mnohem šťastnější, kdyby do něj před lety kdosi nezasáhl a nezměnil jeho směr. Minulost už sice nevrátí, ale může se pokusit přepsat ji v paměti lidí. A taky přemýšlí o pomstě. Zatím však vyčkává, zabydluje se v novém domově a sází květiny. 
Ptáčník se na rozdíl od ní s minulostí naučil žít. Necítí se ukřivděný, nevadí mu, že ho lidé považují za podivína, ani ho netíží osamělost. K životu mu stačí svoboda, les a pozorování ptáků. Nebo snad ne?