LIANE MORIARTY: JABLKA ZE STROMU NEPADAJÍ

Liane Moriarty mám ráda. První knihu, kterou jsem od ní četla ( Manželovo tajemství) jsem doslova zhltla - tak to píšu v článku o ní :-) A je to pravda. A následovaly další:

Na co Alice zapomněla?, Sedmilhářky, Zamilovaná hypnotizérka, Tři přání, Poslední výročí, Šílené výčitky, Úplně cizí lidé.

Jak vidíte, mám autorku OPRAVDU ráda :-) Tak se není co divit, že jsem sáhla i po téhle knize.

Rodina Delaneyových působí skoro dokonale. Rodiče Stan a Joy jsou spolu padesát let, vychovali čtyři

děti a společně vybudovali úspěšnou tenisovou akademii. Všichni je znají, jejich manželství vypadá spokojeně a okolí jim možná trochu závidí, že i po tolika letech mezi nimi pořád funguje chemie.

Jenže pak přijde noc, kdy se u jejich dveří objeví neznámá mladá žena Savannah. Je zraněná, tvrdí, že ji napadl přítel, a Delaneyovi jí nabídnou pomoc. Zdánlivě obyčejné rozhodnutí ale odstartuje řetězec událostí, na jehož konci Joy zmizí.

A najednou je všechno jinak.

Čtyři dospělé děti se snaží zjistit, co se vlastně stalo. Problém je, že každý z nich vidí své rodiče trochu jinak. Dvěma z nich připadá naprosto absurdní podezírat otce. Další dva si naopak říkají, jestli na celé věci přece jen něco není.

Moriarty si s čtenářem pěkně pohrává. Neustále přihazuje drobné náznaky, vzpomínky, rozhovory a situace, které mohou znamenat něco úplně jiného, než se na první pohled zdá. Člověk si několikrát řekne, že už začíná chápat, jak to celé je – a za chvíli zase pochybuje.

Celým příběhem se tak táhne mírné, ale vytrvalé napětí. Není to thriller, u kterého by člověk seděl s očima přilepenýma ke stránce a čekal na další vraždu. Spíš takové nenápadné napětí, které vás nutí číst dál, protože chcete vědět, co se za tím vším vlastně skrývá.

Velkou roli tu samozřejmě hrají postavy. A ty jsou podle mě jednou z nejsilnějších stránek knihy. Čtyři sourozenci nejsou jen „čtyři děti zmizelé matky“. Každý má svou povahu, svoje problémy, svoje představy o rodičích i vlastní pohled na minulost. A čím víc je poznáváme, tím víc si člověk uvědomuje, jak málo toho někdy víme i o lidech, se kterými jsme vyrůstali.

AMY - nejstarší dcera, bohémka, stálý vztah je pro ni fáma, stálé zaměstnání nuda.

LOGAN - trochu nudný, nerozhodný, učitel, stmelovač sourozenců.

TROY - miluje luxus, miluje ukazovat, že na to má, miluje...svou ex.

BROOKE - nejmladší, má ráda řád, tabulky, svou fyzioterapii, má stále migrény.

Stejně zajímaví jsou Stan a Joy. Manželství po padesáti letech totiž nemusí vypadat tak, jak ho vidí lidé zvenčí. Co jeden považuje za velkou lásku, může druhý vnímat úplně jinak. A co děti považují za samozřejmost, může mít ve skutečnosti spoustu nevyřčených vrstev.

Líbilo se mi právě tohle postupné odkrývání. Žádné velké drama na každé stránce, ale spíš drobné prasklinky v obrazu rodiny, která měla být dokonalá. Moriarty píše čtivě, příběh má spád a přitom se nesnaží za každou cenu šokovat.

 Nešlo jen o to zjistit, co se stalo Joy. Postupně mě začalo zajímat hlavně to, jak dobře vlastně můžeme znát svoje nejbližší. Co všechno si o sobě lidé celý život neřeknou. A jak snadno si vytvoříme vlastní verzi člověka, kterou pak považujeme za pravdu.

Za mě tedy příjemné čtení s dobře propracovanými postavami, rodinnými vztahy, několika tajemstvími a napětím, které není nijak násilné, ale drží vás u knihy až do konce.

Pokud máte rádi rodinné příběhy, ve kterých se postupně odkrývá, že nic není tak jednoduché, jak to vypadá, Jablka ze stromu rozhodně doporučuji.

Za knihu děkuji e - shopu Dobré knihy, kde ji můžete koupit za neuvěřitelnou cenu.

HODNOCENÍ

ANOTACE

Kdyby se vaše matka ztratila, řekli byste to policii? I pokud by byl hlavním podezřelým váš otec? A právě před takovým dilematem stojí čtyři dospělí sourozenci Delayneovi. Každý ve městě je zná a jejich rodičům, Stanovi a Joy, přátelé závidí, že i po padesáti letech manželství to mezi nimi jiskří. Jenže je tomu skutečně tak? Když teď prodali proslulou tenisovou akademii, kterou celá léta společně budovali, jako by najednou – samozřejmě kromě naděje na vnoučata – nezůstalo nic, co by ty dva spojovalo. A pak jedné noci zazvoní u jejich dveří cizinka, která se představí jako Savannah a jež potřebuje pomoct, protože jí napadl její přítel. Delaneyovi neváhají a zraněné dívky se ujmou. Nedlouho nato ovšem Joy zmizí a po Savannah také jako by se slehla zem. Dvě z Delaynových dětí si myslí, že otec s tím nemá vůbec nic společného – a ty zbylé dvě si myslí přesný opak! A čím více otázek si sourozenci Delaneyovi kladou, tím více jemných prasklin se na obrázku dokonalého manželství jejich rodičů objevuje...