Mám ráda tématiku 2. světové války. Mám ráda opravdové příběhy psané těmi, kdo je zažil. Je mi z nich smutno, jsem neskutečně naštvaná na to jaká zvěrstva se děla, ale nemůžu si pomoct...ty příběhy chci číst.
Knihu Z Paříže do Paříže jsem vyhrála.
Je to úplně jiné vyprávění o válce než jsem dosud četla. Řekla bych skoro až poetické povídání o putování dvou bratrů, o jejich dobrodružství, o tom jak na této nezvyklé cestě dospěli.
Byl by to milý příběh, kdyby to všechno neprobíhalo na pozadí války.
Jejich cesta byla totiž o život.
Rodiče tyto chlapce, malé kluky ve věku 10 a 12 let, museli poslat na na neznámou cestu, aby je ochránili před hrozbou deportace.
Dovedete si představit, že svým malým dětem jednoho večera řeknete: " Tady máte batůžky s jedním svetrem, kusem chleba a musíte vyrazit na cestu. Pojedete metrem tam a tam, pak vlakem tam a tam, dostenete se do toho a toho města ( pěšky) a vyhledáte své dva dospělé bratry."
Pro mě jako matku je to noční můra. Nedokážu si to představit a chce se mi brečet jen při pomyšlení, že bych před takovou situaci byla postavena.
Spisovatel Joseph Joffo je oním desetiletým bratrem. Ano, kniha je skutečným příběhem a o to je sugestivnější.
TADY se můžete podívat kde ji koupíte nejlevněji.
Kniha byla dokonce zfilmovaná a to hned dvakrát. Film jsem neviděla, ale chystám se :-)
HODNOCENÍ:
ANOTACE:
Neuvěřitelný, avšak pravdivý příběh začíná v okupované Paříži, kde dva bratři, desetiletý Joseph a dvanáctiletý Maurice, tráví čas jako ostatní kamarádi školou, pouličními hrátkami i lumpárnami. Až do dne, kdy musí na kabátě začít nosit žlutou hvězdu. Pak se situace zásadně změní. Nacisté pořád přitvrzují, Židům jde o život, a tak tatínek rozhodne: kluci musí pryč. Okamžitě, sami, bez papírů, mají odjet nočním vlakem, nějak se dostat přes demarkační čáru a pak za staršími bratry do svobodné zóny na jih Francie. Vydávají se tedy na nebezpečnou cestu, téměř bez peněz, vybaveni jen svou bystrostí, statečností a instinktem. Nikdo netuší, že potrvá ještě tři roky, než válka skončí, ani zda se všichni znovu setkají. Joseph Joffo sepsal dojemný a prostý příběh své rodiny v roce 1971, od té doby byl přeložen do desítek jazyků a dvakrát zfilmován.
Přesně takhle to mám s knihami o druhé světové válce a o holocaustu také. Drásá mě pomyšlení, co se to dělo za zvěrstva, ale něco mě nutí vědět víc. A tak čtu další a další knihy.
OdpovědětVymazatMožná se dostanu i k této.
Henrieta
To jsem ráda, že nejsem divná :-) Já ty příběhy miluji. Stejně to mám i s filmy, pár jich už nemůžu vidět, ale některé musím....třeba Schindlerův seznam.
VymazatDěkuji za postavou recenzi, na knihu se chystám a i na film!
OdpovědětVymazatJen jsem netušila, že byl originál napsán už v roce 1971 a již i dvakrát zfilmováný. Knihu jsem zaregistrovala až teď spolu s nedávno mířícím filmem do kin.
Příběh, z toho co píšeš, mi připomněl Rachelinu knihu, kdy ona i její bratr byly taky poslány vlakem pryč z okupovaného Slovenska.
Už jsem dlouho nic s touto tematikou nečetla. Knížka vypadá zajímavě...
OdpovědětVymazatHezký večer
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatVelmi silný příběh hádám.. Hezká recenze!:)
OdpovědětVymazatKnihokopka
Knížku jsem jen tak letmo několikrát zahlédla, ale teď si ji píši na seznam.
OdpovědětVymazatMiluji takové knížky, takže určitě dřív nebo později si ji přečtu :) Vypadá moc dobře, a myslím, že se mi bude líbit.
OdpovědětVymazatJá můžu doporučit Deník Anny Frankové :)
Vita Brunettes
https://vita-brunettes.blogspot.com/2017/10/workout-i.html
Film jsem viděla 2 x. Byl opravdu moc dobrý. Je škoda, že v naší televizi dávají ptákoviny a takový film ještě nekoupili. Zdraví Iwka
OdpovědětVymazat