ALENA MORŠTAJNOVÁ: Slepá mapa

Po přečtení knihy HANA jsem věděla, že chci další knihy této spisovatelky. O Slepou mapu jsem si napsala do MEGA KNIH, což je knižní e - shop se sterým spolupracuji. 

Děkuji, že mi ji milá Hanka poslala.

Celý víkend jsem nedělala nic jiného než četla a četla a četla.......

Anna, Alžběta a Anežka.

Tři ženy.

Tři generace.

Babička, maminka, vnučka.

Annou příběh začíná. Odešla se svým vyvoleným daleko od rodičů, kteří se sňatkem nesouhlasili. Bylo to na začátku 20. století....první světová válka.....samostatnost republiky.

Alžbětin příběh je nejdelší.

2. světová válka...komunisti...zestátnění majetku....láska....sňatek z rozumu.

Její pragmatičnost a pohled na svět je mi blízký.

Prostě co nemůžu změnit, tím se nebudu zabývat - to je i moje motto.

Anežka - vypravěčka příběhu.

Je tak jiná než její babička i maminka.

Tak toužící po lásce, po blízkosti, tak nechápe vlastní bytí.

Udělá tolik chyb....tolik nepochopitelností, že jsem ji v jednu chvilku nesnášela.

Lidi zlatí, to je tak čtivý příběh, že vás jednoduše nepustí.

Alena Morštajnová je úžasná vypravěčka.

Kniha se čte tak, že máte pocit povídání si s nějakou starou babičkou.

Když jsem byla velmi mladá, pracovala jsem v domově důchodců. Měli jsme tam pána, žida, který přežil.

A já hloupá holka ho neměla čas ani chuť poslouchat.

Co bych za to dnes dala.

A právě takový příběh je - silný, o lidských slabostech i síle, o tom, že žít se musí v každé době....o tom je tento překrásný příběh tří žen.

Děkuji Aleně, že píše takové příběhy, které by si měl přečíst každý.

Slibuji, že až k nám přijede na autogramiádu, tentokrát ji neprošvihnu!

Koupit ji můžete na e-shopu MEGA KNIH, KLIK.

HODNOCENÍ

ANOTACE

Anna, Alžběta, Anežka. Tři ženy, tři generace, jedna rodina a mnoho životních zvratů, traumat a tajemství. Příběh začíná před první světovou válkou, kdy Anna, vypravěččina babička, odjíždí přes odpor svých rodičů s vyvoleným Antonínem do pohraničního městečka na severu Čech. Jako by počáteční písmeno jejich jmen vyjadřovalo naději, že právě tady spolu mohou začít nový život. Jméno však současně symbolizuje i to, co si vybrat nemůžeme, co je nám dáno jako rodinné dědictví, které si přese všechno odhodlání ke změně vždy neseme s sebou. Anebo také osud, na jehož zkoušky máme jen pramalý vliv. Nový začátek se tak záhy proměňuje v boj o přežití, když je Antonín na frontě raněn a u Anny propuká tuberkulóza. O čtvrt století později pak čeká jiný nový začátek i na jejich dceru Alžbětu, která musí prchat před německou armádou zabírající pohraničí, a po dalším půlstoletí změní dramatický zásah osudu — tentokrát v podobě důstojníka StB — i život vypravěčky příběhu, Anežky. Drama života tří žen napnuté mezi vůlí po novém začátku a bezmocí vůči dějinám, vlastnímu „genetickému kódu“ i osudu líčí vypravěčka s porozuměním, ale současně též s provokativním nadhledem a sebeironií. I tak lze koneckonců chápat poslední větu románu: „Teď už je to jen na mně…“