ELIE WIESEL: NOC, CLAIR ASKEW: NEJVYŠŠÍ ČAS VYPADNOUT

 Mám tady dvě knihy z nakladatelství LEDA, které jsou o moc smutných, tragických událostech. Ani jedna z nich není odpočinkovým čtením. Ale obě jsou o věcech, které nesmí být zapomenuty.

ELIE WIESEL: NOC

Svědectví o koncentračním táboře Osvětim. 

Ano, vím, je jich vydáno mnoho.

Ale tato je psaná tak strašně sugestivně a niterně, že je považována za nejvýznamnější knihu o holocaustu.

Poprvé vyšla v roce 1958, ale tehdy nikdo nechtěl slyšet o takových hrůzách. Nikdo snad ani nevěřil, že se mohlo něco tak zvráceného dít.

A sám Elie v knize píše, že neví jak má popsat pocity, vjemy, svědectví o věcech nepředstavitelných. 

Jak má popsat co se v člověku odehrává, když vidí nákladní auto, které vyklopí před obrovskou jámu, ve které hoří oheň, tělíčka kojenců....a tyto musí vězni házet do ohně.....některé ještě živé.

A to jak vnímá neschopnost čtenářů přenést, představit si hrůzy holocaustu naprosto chápu.

Tolikrát jsem si sama říkala, že si moje mysl nechce, nedovolí si představit si sama sebe a už vůbec svoji rodinu na místech lidí v takové knize.

Podvědomě se brání jen si to představit.

Proč tedy tyto knihy číst?

Elie to píše na obalu knihy.

Protože zapomenout znamená všechny oběti podruhé zabít.

-KLIK-

HODNOCENÍ

ANOTACE

Ve městě Sighetu, jež za války obsadilo Maďarsko, prožívá Elie dětství ve zbožné židovské rodině. Lidem se zdá, že válka je kdesi daleko a že dřív než nacisté tady budou Rusové. Na jaře 1944 ale přijdou Němci a v krátké době deportují Židy do vyhlazovacích táborů. Elieho rodina se dostává do osvětimského pekla:
„Kousek od nás stoupaly plameny z nějaké jámy, gigantické plameny. Něco se tam pálilo. K díře přijelo nákladní auto a vyklopilo svůj obsah: byly to malé děti.“
Patnáctiletého(!) Elieho oddělí od matky a sester, podaří se mu naštěstí zůstat s otcem, a to jim oběma pomůže, aby přežili následujících měsíce plné utrpení. Pak se přiblíží fronta a Němci vězně vyženou na několikadenní pochod v mrazu a sněhu, než je odvezou vlakem do Buchenwaldu. Těsně předtím, než tábor osvobodí Američané, umírá Elieho otec za hrůzných okolností, které budou Elieho už navždy pronásledovat.
Teď však střídmými slovy, mírně a ztišeně vypráví celý svůj příběh...

CLAIR ASKEW: NEJVYŠŠÍ ČAS VYPADNOUT

Jednoho dne vchází Ryan do školního kampusu a postřílí 13 dívek. Pak zastřelí i sebe.

Bylo mu dvacet. Nikdy s ním nebyly problémy. Byl tichý a samotářský.

Tak PROČ?

MOIRA - vrahova matka. Dokážete si představit co musí prožívat? Její syn je pro všechny zrůda, vrah a ona by měla být zabita, znásilněna, mučena, protože je jeho matka. To ji píší lidé z celého světa. 

Ona sama prožívá peklo, protože samozřejmě neskutečně soucítí s rodinami zabitých dívek, ale nikdo nestojí o to, aby jim to řekla. Nikdo nestojí o ni, nezajímá je co prožívá, jaké to je pro ni.

A navíc - ona vidí svého syna jako malého chlapce, který rád všechno opravoval. Se kterým jezdili na výlety atd. Byl to její syn!

ISHBEL - matka první zastřelené dívky. Včera se s ní pohádala a dnes je mrtvá. Bože, to musí být strašné....Všechno se jí honí hlavou, nedokáže se vyrovnat s tím jak postupuje její manžel. Nechce mezi lidi, pořád si přehrává v hlavě co měla udělat jinak....je to na zbláznění.

HELEN - ta co to vyšetřuje.

LOCKLEY - bulvární novinář, který je bez skrupulí, bez zábran a svědomí. 

Tohle byl silný příběh o závažné události, o pocitech pozůstalých a bezpáteřnosti bulváru.

Nejsilněji na mě zapůsobila Moira. Matka vraha.

I jí zemřel syn, ale ona nemá právo truchlit, protože zemřel vrah.

Nikdo na světě nebyl v tu chvilku víc sám než ona.....tak jsem to vnímala.

Ani tato kniha není letním čtením k vodě. Ale je napsaná poutavě, velice dobře se četla a já ji chci doporučit.

-KLIK-

HODNOCENÍ

ANOTACE

Když dojde k tragédii, lidé vždy hledají vysvětlení. Po střelbě na střední škole v Edinburghu, jsou některé okolnosti jasné okamžitě. Ví se, KDO STŘÍLEL: student školy Ryan Summers.
Ví se, KDY A JAK SE TRAGÉDIE ODEHRÁLA. Jediné, co neví nikdo kromě vraha, je PROČ?
TŘI ŽENY nedokáží žít s tím, že by se odpověď nenašla. POLICISTKA Helen Birchová, pověřená – hned v první den působení v novém místě – vyšetřováním případu. MATKA PRVNÍ ZASTŘELENÉ DÍVKY Ishbel Hodgekissová se snaží zjistit, co se vlastně odehrálo, protože jí to snad pomůže, aby se vyrovnala se svým zármutkem. VRAHOVA MATKA Moira, která nedokáže pochopit, jak její syn, plod z jejího těla, mohl chladnokrevně připravit a spáchat mnohonásobnou vraždu. Jenže během jejich až posedlého úsilí o nalezení odpovědi, kdy neustává tlak bulvárních médií, jejichž paparazzi se neodbytně hemží kolem, se objevují nečekaná rodinná tajemství a protichůdná odhalení a PRAVDA SE ZTRÁCÍ JAKOBY V MLZE…
Jediné, co vědí: Dopoledne kolem 8:30 vejde Summers do jídelny školního kampusu. Přistoupí ke stolu devatenáctileté Abigail Hodgekissové, která tam je se svým přítelem a pěti dalšími studenty (Hodgekissová studuje herectví a umělecký přednes). Po krátkém rozhovoru s budoucí obětí vytáhne Summers revolver a Z BEZPROSTŘEDNÍ BLÍZKOSTI HODGEKISSOVOU ZASTŘELÍ. V TÉ CHVÍLI SE ROZPOUTÁ PEKLO. VRAH ZABIJE JEŠTĚ DALŠÍCH DVANÁCT STUDENTEK, A POTOM SÁM SEBE…