Četla jsem článek o tom, proč někteří padesátníci vypadají na třicet.
Mně říkají taky, že vypadám mnohem mladší než jsem :-) A tak jsem si ho přečetla, abych zjistila jak moc se s názory ztotožňuji.
| Já |
1. Nesedí hodiny bez pohybu
„Ti, kteří vypadají mladší, pochopili, že pohyb není jen cvičení. Je to životní styl, aktivita, která probíhá celý den.“
Tak tohle není můj případ. Umím si přiznat, že jsem líná. Sport prostě nikdy nebyl mojí silnou stránkou.
Chci začít chodit....ale pořád jen chci :-)
Právě zjišťuji, že to bude asi dost osobní článek :-)
2. Nestresují se věcmi, které nemohou ovlivnit
„Pokud něco nemůžete přímo ovlivnit během následujících 24 hodin, nezaslouží si to vaši mentální energii.“
Tak tohle můžu podepsat. Už v článku o strachu (tady) jsem přesně tuhle větu napsala. Snažím se tento pohled na svět vštípit i svým dětem.
3. Vyhýbají se průmyslově zpracovaným potravinám
„Krmíte se konzervanty, umělými barvivy a podivnými chemikáliemi? Nedivte se, že začnete vypadat ‚zakonzervovaně‘. A ne v tom dobrém smyslu…“
Tohle můžu potvrdit tak půl napůl. Jako mladá jsem rozhodně nezkoumala co jím. To až s věkem to víc kontroluji. Ale i tak se průmyslově zpracovaným potravinám občas nevyhnu. Pravda je, že po padesátce salámy, paštiky, saláty typu vlašák atd. jím mnohem méně, vlastně skoro vůbec. A pokud ano, je to doma připravené.
4. Nešidí spánek
Ti, kteří pravidelně spí sedm až devět hodin, nejen že vypadají mladší, navíc také myslí jasněji, snáze se hýbou a lépe zvládají stres.
Jsem ranní ptáče. Nedělá mi problém i o víkendu vstát v 5 hodin ráno. A spát chodit kolem 22 hodiny.
Nikdy jsem nebyla flámovač, pařič.
Takže tohle můžu potvrdit.
5. Nevyhýbají se nepohodlí
„Když se člověk pravidelně vystavuje výzvám, děje se něco magického. Tělo i mysl se přizpůsobují, udržujete to, čemu se říká ‚kognitivní flexibilita‘. Doslova tím dáváte svým buňkám signál, že stále rostete, vyvíjíte se a jste plní života,“
Tak tohle není můj případ. Nevyhledávám výzvy typu - náročné treky, otužování se, lezení po horách...
Pokud sem patří vzdělávání při plném úvazku, dvou malých dětech, škola 2x týdně....tak to ano. To bylo velké nepohodlí :-)
6. Nežijí v minulosti
„Tahle přítomnost se odráží i na jejich vzhledu. Jejich tváře nejsou pokryté vráskami z obav o budoucnost ani zamračenými linkami z minulých křivd. Stárnou v reálném čase, ne zrychleně kvůli mentálnímu cestování časem,“
Ano, tohle platí. Nemá smysl plakat nad rozlitým mlékem. Nemá smysl si říkat tehdy jsem to udělala tak a měla to udělat jinak.
Ale i k tomu poznání jsem přišla s věkem.
Jak to máte vy?
Těším se na vaše komentáře.
#zazivotlepsi
Se zájmem jsem si to přečetla. Něco na tom bude. Někdy však člověk dostane něco i do vínku od sudiček .
OdpovědětVymazatHezký den !
Hanka
Jsem ráda, že se Ti článek líbil.
VymazatHodně bodů je mi blízkých a s přibývajícím věkem se mi zahnízdily v hlavě. Následně jsem zjistila, že mi je mnohem lépe a že jdu správnou cestou. Ten bod 5 ale pro mne moc není, už jako dítě jsem byla ta opatrnější, přílišný adrenalin jsem nevyhledávala, takže sportovní typ nejsem a nikdy nebyla 😉. Jen kolo, plavání, turistika. Cvičení jen v případě zdravotních potíží.
OdpovědětVymazatMíšo, to bylo zajímavé čtení.
Pěkný den.
Děkuji moc za přečtení i komentář.
VymazatTo je zajímavý článek. Také jsem tak trochu lenoch, ale netrápí mě to. Spánek ten prostě musí být, to je jasné. A jídlo? To si ráda připravím sama doma, kdy vím, z čeho jsem vařila. U bodu pět nevím... zase si říkám, proč se na sílu do něčeho nutit, když to člověku není příjemné. Jasně, v určitých věcech to třeba může mít výsledky, ale zase si říkám, jestli je potřeba se za každou cenu "překonávat". Mnohem spokojenější jsem, když udělám něco, co je pro mě, co mi sedí a co mi jde :-)
OdpovědětVymazatPřesně to "překonávání se" je dobré i špatné. Proč mám dělat něco do čeho se mi nechce? Ale na druhou stranu, když se překonám....dobrý pocit :-)
VymazatSe vším souhlasím, ovšem ne vše dodržuju :). Chodím pozdě spát a někdy nespím dost. Nejím taky úplně vzorně. Co považuji za svou pozitivní vlastnost je, že si nepěstuju staré křivdy a ani moc obavy z toho, co bude.
OdpovědětVymazatStáňo, máš to vyvážené :-)
VymazatZajímavý článek, Míšo. Leccos mi sedí, něco mám zas opačně. Jsem taky líná a chci to změnit, ale zatím taky pořád jen chci. Jsem sova, takže ranní vstávání je pro mě mor. V minulosti jsem schopná se babrat, i když vím, že to nemá smysl. Výzvy taky nejsou úplně pro mě. Ale je fajn se nad tím zamyslet a pokusit se , třeba něco změnit. Snad to půjde. Měj se hezky Míšo 😊
OdpovědětVymazatAť se Ti daří, Šárko....nejen ve změnách.
VymazatDocela to splňuji.....jen chodím někdy pozdě spát ))))Do hlavy se snažím necpat si negativní věci. Obklopuji se mladými, rozšiřuji si obzory, nebojím se nového, ráda se směju, naučila jsem se starat o sebe a snažím se být stále pozitivně naladěna. Spousta lidí si myslí, že moje vnučka je dcera))))
OdpovědětVymazatJejda, to jsem se tu vychválila až do nebes)))))) ale mám i spoustu negativních vlastností.
Přeji hezké dny.Eva
Evičko, chválit se je potřeba a uvědomovat si své dobé stránky.
VymazatHodně zajímavé, Míšo! Nejhorší můj bod je asi ten spánek - opravdu moc nespím...
OdpovědětVymazatPřeji příjemný den. Helena
Když člověk poslouchá své tělo a stačí mu méně spánku...tak asi stačí :-)
VymazatHezký den, Helčo.
Zaujalo mě to natolik, že jsem si to celé musela přečíst :) Super
OdpovědětVymazatS tím stresem to je horší. Mám novou práci a v ní se stresuje asi každý... Co se týče toho jídla. Taky jsem to hodně dodržovala do doby dokud jsem nezačala pracovat v nemocniční kuchyni a tam musíme odebírat obědy, tak jím tam... Ale také nejím vše co se tam udělá...
Když jsem pracovala v nemocnici tak jsem na obědy chodila, vařili tam výborně. Po odejití ( z důvodu stresu :-)) jsem 3,5 byla na studených obědech, takže fakt špatné. Teď už mám zase pravidelné, teplé a vyvážené obědy.
VymazatTeoreticky většinou dost dobře známe, jak bychom se měli chovat, s praxí je to však horší.
OdpovědětVymazatJe to tak, Miloši :-)
VymazatAhoj Míšo, mám to tak půl na půl. Do minulosti se ohlížím neustále, pohyb mi moc nejde, ale spím ráda a hodně. A ty výzvy a nepohodlí... Někdy se mi do ničeho nechce a pak mě to drapne a jsem k nezastavení. :) měj se pěkně, Sabina
OdpovědětVymazatTak to máme všichni....důležité je vydržet...ale je to těžké.
VymazatNěco na tom bude, ale myslím si, že hlavní slovo nakonec bude mít genetika.
OdpovědětVymazatKaždopádně k tomu, aby byl člověk i s vyšším věkem fit, jsou zmiňované body určitě důležité.
To studium muselo být hodně velké nepohodlí! Studovala jsem jen s jedním dítětem a škola byla jednou týdně a bylo to hodně náročné.
Studium bylo hodně náročné...
VymazatGenetika určitě vliv má, ale ne tak zásadní jak se občas snažíme sami sobě nalhat :-)