Ruta Sepetys: V šedých tónech

Nevím jestli to je tím, že je květen, měsíc osvobození a konce války, ale sešly se mi dvě knihy, týkající se války. A obě jsem přečetla právě v květnu.
Obě, ale, vzpomínají na válku trochu jinak než je obvyklé. O Zlodějce knih jsem psala tady .




Většinou píšu s nadsázkou a snad i humorně. Teď to nejde....dočetla jsem ji před chvilkou a ještě mám stažené hrdlo a slzy v očích.
Kniha vlastně není o válce, i když začíná v roce 1941, v Litvě.....  Stalin se právě rozhodl, že Litvu CHCE! Bude součástí Sovětského svazu a každý, kdo mají jiný názor, kdo je spisovatel, profesor, lékař, umělec......bude deportován na Sibiř, do gulagů nebo ho zkrátka rovnou zastřelí. Litva, Lotyšsko, Estónsko....všechno bude STALINOVO!

Taková je i rodina profesora Vilkase. Lina, patnáctiletá mladá dáma, která nádherně maluje. Jonas, její desetiletý bráška a jejich krásná maminka, která svou rodinu miluje. Jednoho dne se tatínek nevrátí z univerzity a v noci jim do bytu vtrhne tajná policie. Odvleče je na nádraží-v pyžamu, bez jídla, jen s pár kousky oblečení- a nacpe je do dobytčího vagonu spolu s dalšími lidmi....

Neví kam je vezou, neví kde je otec, neví proč se to děje a neví jestli to někdy skončí.
Je to příběh plný krutosti, nelidskosti, nespravedlnosti.....plný lidskosti, lásky, odvahy.... Budete nadávat, nechápavě kroutit hlavou, plakat a přemýšlet.......

Je plno knih i filmů o zvěrstvech nacistů, ale je třeba připomenout, že zvěrstva se děly i v Sovětském svazu. Že ,,tatíček" Stalin nechal zabít dvacet milionů lidí !!!! Jen tak.....

Nikdy nevím jak mám správně napsat, že kniha nebo film s takovou tématikou, je krásný. Jak může být krásná kniha, která je tak strašná?
Přečtěte si ji a uvidíte.

Oficiální anotace:
Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Jednoho večera k nim domů ale vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři.
Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití a hlavně se nenechat zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky rodině a také lásce k výtvarnému umění. I přes ohromné riziko si kreslí a zapisuje, co všechno ona a ostatní lidé okolo ní zažívají. Nejdříve kreslí, protože doufá, že se díky obrázkům a vzkazům jejímu otci podaří je najít a zachránit. Později proto, aby uchovala paměť národa a vzdala tak poctu tisícům nevinných lidí, kteří byli odsouzeni k smrti, ať už okamžité při popravách, nebo pomalejší v pracovních táborech.
Linin pohnutý příběh je plný lidské krutosti a nenávisti, ale zároveň lásky a naděje. Otázkou zůstává, zda naděje a láska dokáží udržet člověka při životě a s hlavou vztyčenou dostatečně dlouho…