J. S. MONROE: Nepamatuji si své jméno

Knihu vydalo nakladatelství METAFORA, které už dnes patří do korporace Grada. 

Anotace zněla slibně, takže jsem se pustila do čtení.

Jednoho dne zaklepe u dveří SVÉHO domu žena, aby vzápětí zjistila, že to není její dům.

Otevře ji muž, a když vidí jak je zmatená, pozve ji dál.

Uvnitř je jeho manželka.

Neznámá žena tvrdí, že to ona je tady doma. Dokonce popíše jak to v domě vypadá - kolik má místností a jak jsou rozmístěné.

Mladí manželé se rozhodnou ženě pomoct, protože se zdá, že ztratila paměť a vůbec neví kdo je, co tady dělá a kam míří.

TONY - manžel, začne neznámé říkat Jemma. Má pocit, že k ní jméno sedí. Samotného ho fascinuje téma ztráty paměti, protože má v rodině Alzheimerovu nemoc. Jenže nezajímá se o Jemmu až moc?

LAURA - manželka, se začíná bát. Nemá z Jemmy dobrý pocit a z Tonyho chování je zmatená.

Z určitého důvodu si začnou myslet, že Jemma by mohla být vražedkyně, kterou nedávno pustili z vězení a má k této oblasti vztah.

A proč se Jemmě v paměti vynořují vzpomínky na Flér.

Kdo je Flér a co s ní má společné tetování lotosového květu, které má Jemma na ruce?

Příběh je spletitý a vede čtenáře nejen příběhem Jemmy, ale i vedlejších postav. Třeba novináře, který hledá svou dceru.

Přesto není zamotaný a čtenář se v něm neztrácí.

Námět by se mohl zdát ohraný - ztratila jsem paměť, vy mě pomáháte a baf je to jinak.

Ale tady jsou nitky pospojované a rozuzlené trochu zajímavěji. 

A já ho můžu rozhodně doporučit.

Děkuji Zlatce, která mi tuhle knihu z METAFORY doporučila.

-KLIK-

HODNOCENÍ

ANOTACE

„Nemůžu si vzpomenout, jak se jmenuju,” opakuje si stále dokola mladá žena, hledící z okna jedoucího vlaku. Míří do malé vesnice ve Whiltshire – lístek na vlak a adresu našla v kapse kabátu. Jsou to jediné věci, kterých se může držet. Po příletu do Londýna se nedokázala rozpomenout na své jméno, ani jak přišla o kabelku. Muž za přepážkou ztrát a nálezů jí doporučil jet domů, protože ve známém prostředí krátkodobá ztráta paměti většinou rychle odezní… Pozdě večer dorazí na místo a zazvoní u malého domku s doškovou střechou. „Já tady bydlím, tohle je můj dům,” sdělí Tonymu a Lauře, kteří jí otevřou. Mladí manželé ji pozvou dovnitř, ale oba shodně tvrdí, že jim dům patří, a navíc ji ani jeden z nich nezná. Jenže ona se u nich doma překvapivě dobře orientuje. Tony a Laura jsou velmi ochotní a chtějí jí pomoct, ale zároveň nevědí, co si o ní mají myslet. Dívka, která si nevzpomíná na své jméno, ale dobře vnímá jejich znepokojené pohledy. Jediné, co ví naprosto jistě, je, že přinejmenším jeden člověk tu všem chladnokrevně lže. Nepamatuji si své jméno je skvělý psychologický thiller plný nečekaných zvratů. Autor dovedně střídá úhel pohledu, nabízí perspektivu hlavních protagonistů i dalších zúčastněných a tím přesvědčivě prokresluje postavy a zhušťuje napětí. Thiller o tom, že paměť může klamat. A o tom, že sbírka mořských koníčků zdaleka nemusí být nevinná záliba.