Jediná kniha, kterou jsem od autorky nečetla.
A to nejde nepřečíst si ji.
Vstup do života poznamenala smrt jeho otce, který zemřel, když běžel hledat doktora, který by pomohl při porodu.
Sledujeme celý jeho život od dětství do smrti.
Stejně tak sledujeme příběhy jeho matky, (ne)bratra, (ne)sester, babičky, dědečka, manželky......
Kniha se prolíná minulým stoletím, poválečným obdobím, normalizací až po Sametovou revoluci.
Václavův dědeček Leopold vlastnil hotýlek za městem. Vybudoval ho a miloval.
Když mu ho komunisti zestátnili, vyběhal si alespoň místo správce hotýlku ( měl na správných místech ty správné známé, díky zadním pokojům v hotýlku :-))
A právě hotýlek a Václavova rozsáhlá rodina jsou centrem dění celé knihy.
Je neskutečné jak mistrně dokáže paní Mornštajnová vystihnout atmosféru každé doby. Jak neuvěřitelně uvěřitelné jsou její postavy v románu.
Každá z jejich postav (a že jich tam je) má svůj příběh, který není opomenutý a v konečném důsledku zapadá do děje.
Každý střípek života ovlivňuje život jiného člověka v knize.
Knihu jsem vzala do ruky ve středu večer a ve čtvrtek ji odložila přečtenou.
Nešlo to jinak.
Jednoduše chcete vědět jak bude pokračovat příběh Václava...fakt je to takový ňouma?
Jak dopadne záletný Oldřich?
Co Štěpánka, zvládne početnou rodinu?
A co Leopold....Zdena....Marie....Renata....?
Ještě jednou moc děkuji knižnímu e- shopu MEGAKNIHY za možnost mít tento skvost ve své knihovně.
P.S. Mimochodem, kdo pochopí proč jsem jako poslední fotku dala právě obsah?
Napište mi to do komentářů :-)
P.S. Mimochodem, kdo pochopí proč jsem jako poslední fotku dala právě obsah?
Napište mi to do komentářů :-)
HODNOCENÍ
ANOTACE
Některé věci jakoby existovaly mimo čas. Zůstávají stejné navzdory dějinám, válkám, totalitním režimům i počasí. Takový je i hotel pana Leopolda, vlastně spíše hodinový hotýlek, založený v dobách první republiky a nabízející potěšení a rozkoš párům za protektorátu, a dokonce i poté, co ho znárodnili komunisté. Oč více přímočaré lásky ale nabízely hotelové pokoje, o to osudovější a dramatičtější vztahy se odehrávaly v rodině majitele a posléze správce. Po velmi úspěšném románu Slepá mapa popisujícím dramatické životní osudy tří generací žen se v nové knize autorka věnuje především postavě jediné: Leopoldovu vnukovi Václavu Mánesovi, který převzal vedení podniku v šedesátých letech. Václav je muž bez vlastností, jasných názorů i charakteru, což mu umožňuje obratně proplouvat komunistickým režimem a držet rodinný podnik stále pohromadě, má však zničující vliv na vztahy v rodině i životy lidí, kteří se ocitnou v jeho blízkosti. Mornštajnová popisuje a vysvětluje Václavovy skutky tak obratně, že se teprve na konci knihy zděsíme, komu jsme to vlastně po celou dobu drželi palce.
Já jsem od ní nečetla ještě nic, ale jednou se rozhodně na to chystám. Vždycky chvíli čekám, až trochu opadne ten humbuk okolo, protože mi pak přijde, že mě pak ovlivňuje moc lidí při čtení a to nemám ráda :)
OdpovědětVymazatJá to tak mám taky. Knihu Hana jsem měla doma rok než jsem se do ní pustila....ale je fakt skvělá :-)
VymazatKnihy mám přečtené....příběhy se dobře čtou. Myslím, že poslední stránka je tu kvůli té básni.Možná se ale mýlím....
OdpovědětVymazatJe to tak :-)
VymazatKnihy Paní Morštajnové miluji.Četla jsem všechny a všechny se mi líbily.Hezký den.
OdpovědětVymazatJP
Jsou to krásné, lidské příběhy.
VymazatJá jsem od této autorky zatím četla jen knížku Hana (moc se mi líbila), ale mám v plánu i další
OdpovědětVymazatStání, jen jednu knihu, To máš ale velký skluz :-) Ale zase se máš na co těšit.
VymazatKoupila jsem všechny knihy a všechny hned přečetla, perfektní čtení. K zamyšlení. Nelze odložit :)
OdpovědětVymazatHezký příspěvek. Od A. Morštajnové jsem vše přečetla jedním dechem, ale Slepá mapa mě nebavila. Hotýlek je pohodové čtení :-)
OdpovědětVymazatČetla jsem Hanu a Tiché roky a spisovatelka tak nádherně píše a knihy mě moc bavily. Proto jsem ráda, že slyším o dalších 2 názvech, které jsi zmínila, přečtu si je :)
OdpovědětVymazatNení to špatná knížka, ale Mornštajnová má určitě lepší :) četla jsem ji někdy minulý rok a pamatuju si, že mě to taky hodně vtáhlo, ale teď už si nic nevybavuju, jak tam bylo hodně postav :D ani bych neuměla říct, o čem to teda bylo... což je na jednu stranu super, můžu si to přečíst znovu :D
OdpovědětVymazat