Když jsem otevřela Herečku – múzu první republiky, čekala jsem příběh o slávě, eleganci a lesku filmového světa. Ale tahle kniha není o pozlátku. Je o vášni, která člověka pohltí. O ženě, která nechtěla jen hrát — ona chtěla žít své role.
Jana Poncarová v ní oživuje skutečný příběh talentované herečky, jejíž dar byl stejně oslnivý jako její osud krátký. Každou postavu, do které vstoupila, prožívala naplno – srdcem, tělem, duší. Na jevišti se stávala někým jiným, ale možná právě tam byla nejvíc sama sebou.
Za obdivem a potleskem první republiky se skrýval i stín – neklid, který ji poháněl vpřed, ale také spaloval. Tenhle vnitřní oheň je v knize cítit na každé stránce. Čteš a máš pocit, že ji vidíš před sebou: mladou ženu, která milovala divadlo víc než vlastní život.
Poncarová píše s obrovským pochopením a něhou. Nesoudí, neidealizuje – prostě nechává čtenáře dívat se do duše ženy, která zářila příliš jasně a zhasla příliš brzy.
Zajímavé ale je, že příběh vypráví jiná žena – její někdejší kamarádka a konkurentka, Olga Barényi. Pocházela z chudých poměrů, ale dokázala se prosadit jako spisovatelka a dramatička. Jenže doba války všechno převrátila naruby – a její život se protnul se světem nacistického důstojníka, kterého si vzala za muže. Právě tenhle kontrast mezi dvěma ženami – jednou spalovanou talentem, druhou svázanou kompromisy – dodává knize neobyčejnou hloubku.
Poncarová dokázala z obou ženských osudů vytvořit zrcadlo doby, v níž sláva i přežití měly svou cenu. Čte se to bolestně, ale s obdivem. Protože i když Jarmila zemřela mladá, její vnitřní oheň zůstává.
Herečka – múza první republiky je poctou talentu, který se nedá zkrotit. Příběhem o lásce k divadlu, o odvaze být jiná, a o ceně, kterou za to člověk zaplatí. Kniha, která zůstává v hlavě i v srdci – stejně jako její hrdinka.
HODNOCENÍ
ANOTACE
Některé životní role si nevybíráme. První světová válka skončila a duch divokých 20. let posedl srdce všech svobodomyslných umělců. Patřila mezi ně i herečka Jarmila Horáková. Navenek působila sebevědomě, uvnitř však skrývala nejistoty, které si vypisovala do svého deníku. S prvními láskami přichází také dilema - je možné se vdát a zároveň se naplno věnovat divadlu? Vážná nemoc však přerušila oslnivou kariéru v zárodku.
O dvě desetiletí později objevuje Jarmilin příběh díky deníku také herečka a spisovatelka Olga. V období protektorátu se pro ni výjimečný osud stává nejen inspirací, ale i mostem ke svobodě, který vede daleko za hranice ponuré reality.




To muselo být zajímavé čtení, ta doba byla natolik jiná a mezi herci byli i velmi významní, pro tehdejší dobu, talentovaní umělci. Jméno této herečky neznám, nic mi to neříká.
OdpovědětVymazatTaky jsem o ní neslyšela, asi proto, že zemřela ještě před nástupem filmů. Ale musela to být velmi zajímavé osoba.
VymazatVypadá to na dobré čtení.
OdpovědětVymazatEva http://es-ideas.blogspot.com/
Čtení o zajímavých lidech je vždycky přínosem.
VymazatTo musí být krásné čtení. Mám ráda autobiografie.
OdpovědětVymazatJani, v rámci uvolňování místa novým knihám, ji prodávám :-)
VymazatOd autorky jsem četla Podbrdské ženy a knihu Alžběta a Nina, obě se mi líbily moc. Napsala více románů a na některé další se chystám, díky za tip. Zdravím, pá 😉
OdpovědětVymazatPodbrdské ženy jsem četla. Autorka píše velice silné příběhy.
VymazatAhoj Míšo,
OdpovědětVymazatPoncarovou máme doma kompletní, obzvlášť mamka má její knihy moc ráda. Jednu jsem jí kupovala i k Vánocům.
Měj se krásně,
Hanka z ciculka.cz
Nedivím se, píše výborně.
VymazatAutorku znám jen z doslechu, ráda ji čte moje maminka. Já sama jsem se k ní ještě nedostala. Tohle vypadá na velmi zajímavé čtení!
OdpovědětVymazatUrčitě stojí za přečtení.
VymazatMám ji v plánu, Míšo, ještě na ni nedošlo. Myslím, že tahle kniha mě bude bavit.
OdpovědětVymazatPřeji příjemný den. Helena