LUCIE HLAVINKOVÁ: KDO ŠIJE U PODOLSKÉ

Ke knize Kdo šije u Podolské jsem sedla s očekáváním příjemného historického příběhu o módním salonu. Jenže tohle není jen o krásných šatech a vůni látek. Tahle kniha jde mnohem hlouběji – do doby, kdy šikovné ruce, talent a sny dokázal sfouknout jeden jediný politický „výnos“. A přesně to mě na tom vzalo nejvíc.

O čem to vlastně je

Sledujeme cestu mladé švadleny, která se náhodou dostane do vyhlášeného salonu Podolská – místa, kde se tvořily šaty, o jakých ženy jen snily. Byla to značka, která měla styl, punc kvality a hlavně duši.
A pak přišla doba, která měla jasno v tom, že všechno musí být „pro lid“. Takže přišlo zestátnění.
Hotovo, šlus, elegance končí – teď už se nesní, jen plánuje.
Tahle část knihy mě osobně zasáhla nejvíc. Číst o tom, jak se místo s tradicí a obrovským talentem najednou změní v anonymní podnik řízený shora, bylo… no, upřímně dost smutné. A zároveň obdivuhodné, protože i přes to všechno se lidé v příběhu nevzdávají a snaží se udržet si aspoň kousek toho, co milovali.

Co mě v knize nejvíc chytlo

Ta atmosféra. Nejen jemnost a elegance salonu, ale i ten okamžik, kdy to všechno začne mizet. Autorka to podává citlivě, nic netlačí, ale o to víc to člověk cítí.

A hlavní hrdinka? Ta je přesně ten typ ženy, kterou chceš poznat. Není dokonale uhlazená ani dokonalá, ale je opravdová. Miluje svoji práci a snaží se ji dělat dobře i ve chvíli, kdy jí svět hází klacky pod nohy.

Co mi to dalo

Příběh mi připomněl, jak moc si bereme samozřejmostí to, že můžeme tvořit podle sebe.
A že doba dokáže semlít spoustu věcí… ale šikovné ruce a srdce pro řemeslo? To ne.

Zároveň mě fascinovalo, jak moc móda odráží společnost. Tady vidíš přesně ten moment, kdy se elegance střetne s režimem – a zůstane po ní hlavně tiché odhodlání lidí, kteří to nevzdali.

Proč tuhle knihu nevynechat

• protože ukazuje kus historie, který má smysl si připomínat,

• protože female empowerment tady není nalepený – je přirozený,

• protože salon Podolská byl pojem a je skvělé vidět ho i z té lidské stránky,

• a protože umí být zároveň něžná, emotivní i drsná.

Kdo šije u Podolské je krásný, silný a nostalgický příběh o tom, jak se tvořila móda v době, která kráse zrovna nefandila.

A hlavně o tom, že talent a vášeň přežijí i chvíle, kdy stát rozhodne, že už se sny šít nebudou.

PRODÁVÁM

HODNOCENÍ

ANOTACE

Osudy slavného salonu v 50. letech. Salon Podolská býval v dobách své největší slávy spojován s elegancí a luxusem. Po znárodnění v roce 1948 zde díky protekci Marty Gottwaldové mohla bývalá majitelka zůstat zaměstnána na podřadné pozici. Na osudech lidí spojených se salonem můžeme sledovat dobu, kdy modely z pařížských přehlídek vystřídaly rudé šátky a vykasané rukávy údernic. Z ulic mizela elegance, ale mnohem horší bylo, že mizela i svoboda a mizeli doslova i lidé.