sobota 9. ledna 2016

JOY FIELDING: Povídej, co vidíš

Ježíšek mi naježil knihy. Můj nejoblíbenější dárek, bez kterého by Vánoce nebyly Vánoce :-)

Jedna z knih je od mojí velmi oblíbené spisovatelky Joy Fieldingové. Její knihy jsou plné napětí, ženské logiky a psychologie. Což jsou moje oblíbené atributy v knize.

Velmi jsem se tedy na čtení těšila a upřednostnila ji, před takovými tituly jako je Dívka ve vlaku nebo Temné kouty ( zasvěcení ví) :-)



O čem je?

Detektivka Bailey je, při jedné noční sledovací akci, znásilněna a brutálně zbita. Nic moc si o násilníkovi nepamatuje, jen to, že ji pošeptal: "Řekni, že mě miluješ." 
Od té doby trpí sociofobií, nevychází z bytu, má rituály.... několikrát denně kontrola bytu s nůžkami v ruce, několikrát denně sprcha....

Pak má taky komplikované rodinné vztahy. Jednoho vlastního bratra a pět ( či kolik) nevlastních sourozenců, kteří se s ní soudí o dědictví po společném otcovi. Jedna z nevlastních sester ji začne opatrovat a pomáhat....najednou....do té doby se nestýkaly....Divné? Normální? Dobře načasované?

A taky má dalekohled, kterým pozoruje protější byt, ve kterém se tedy dějí věci......problém je, že je vidí pouze Bailey. 

Jak se to všechno rozmotá? Kdo to všechno rozmotá? 



Můj názor:

Romány Fieldingové jsou psychologické, napínavé, propracované. Jsou psané tak, že od nich nechcete odejít. Chcete číst a číst až do konce.

Ale tahle kniha to nemá. Bohužel musím konstatovat, že je to jeden ze slabších kusů, ne-li nejslabší. Chybí ji.....šmrnc...to cosi, co vás nutí nevnímat okolí a číst. Tady jsem se občas přistihla, že čtu a přitom mi hlavou běží plán zítřejšího obědu. 
Tak by to být nemělo, Joy. 
Je to zdlouhavé, místy nezajímavé a takové uplácané z ničeho. Jak říkáme tady u nás- z prdu kulička.
A ten konec......Dokážete si představit, že čtete knihu, kde se hledá násilník a vyřeší se všechno kolem dokola jen to hlavní ne? A jen tak mimochodem, na posledních cca 6 listech si velmi rychle a najednou, hlavní hrdinka uvědomí, kdo je oním  dacanem? 

Jako by Joy Fieldingové někdo řekl: " Už si dlouho nic nenapsala." 
Joy na to: " No jo, ale já nevím co. Nemám žádný nápad, všechno dobré už jsem ze sebe vydala." 
A někdo na to: "Prostě něco vytlač na papír a to fofrem!"
A Joy tlačila a tlačila až vytlačila :-)   



Rozhodla jsem se v novém roce udělat malinko nové hodnocení, malinko infantilní, ale no a co :-)


Z pěti možných flakónků s tajemným žlutým obsahem ( asi Dior :-)) dávám pouhé dva. Pardon, Joy.







8 komentářů:

  1. Taky bych si chtěla najít čas na čtení knih. Dříve jsem hodně četla, ale te%d už jsem dlouhou dobu žádnou knihu v ruce nedržela. Škoda, že tě kniha moc nezaujala.
    welcometomyworld

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Knihy jsou můj relax, na ně si čas najdu vždycky :-)

      Vymazat
  2. Mám od ní knih několik a všechny byly bezvadné, tuto zrovna nemam. Je fakt, že občas se to stane - takové divné zklamání, viď?
    Ála

    OdpovědětVymazat
  3. Já tuhle autorku asi neznám, tím pádem jsem od ní nic nečetla, ale je škoda, že tě knížka zklamala. Já zrovna čtu Všechny malé zázraky.

    Benefit They're Real

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Její knihy jsou výborné....tahle se halt, podle mě, nepovedla.

      Vymazat
  4. Mám od této autorky pár knížek, ale je pravda,že někdy se prostě nezadaří. Ale to už se mi stalo i u dalších autorek.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já objevila novou autorku, píšící podobným stylem jako Fielding z počátku její tvorby. Je to Moriarthy, recenze jejích knih mám na blogu. Jsou výborné.

      Vymazat

Vaše komentáře mě vždy potěší. Hezký den.