úterý 12. ledna 2016

Moje láska ke knihám....

Jedna z blogerek dala, těm kdo se chce účastnit její GA, úkol - napsat příběh lásky ke knihám. A tak tedy píšu. Nevím jestli to někoho bude zajímat, spíš si článek nikdo nepřečte. Uvidím.....

Začala jsem číst, hned, když jsem se naučila číst :-) Aspoň to tvrdí moje maminka. První kniha, kterou jsem si absolutně zamilovala a smutně počítala počet stránek do konce a nechtěla jsem, aby skončila, byly Děti z Bullerbynu.


Po Honzíkově cestě, různých pohádkách a říkankách přišla moje láska číslo dvě-Gabra a Málinka, povedené cérky. Žila jsem s těmi děvčátky celé dny, tropila s nimi lumpárny, milovala jejich potůček, chtěla ochutnat klátek, chytala chrůsty, a když malinko povyrostly a odstěhovaly se do města, chtěla jsem se učit latinsky....to byla krásná doba. Vlastně dodnes, když mám uvést svoji nejoblíbenější knihu, napadne mě Gabra a Málinka.




Čas běžel a já, přes dívčí románky jako Kopretiny pro zámeckou paní, Michaela ( chápejte, že knihu, která se jmenuje jako já, tu jsem prostě musel přečíst už jen z povinnosti :-)) nebo Pusinky jsem se dostala ke klasikům.
Takový Guy de Maupassant nebo Honoré de Balzac, to šlo, ale Remarquovi Tři kamarádi mě dostali. Dodnes si pamatuji větu:"Tu náhle jsem viděl, že pro někoho něco znamenám, už jen tím, že jsem....."


Pak pŕišla rodina, malé děti a s nimi Vejce a já, knihy Haliny Pawlovské, Zdeny Frýbové nebo Ivana Krause. Prostě srandičky a blbůstky.



Teď jsem na vlně životopisů, literatury faktu.....ale abych nebyla jen tak suchopárná, prokládám to paní Liane Moriarty, kterou jsem si zamilovala nebo panem Deaverym, s kterým se ráda bojím a pátrám do dacanech nebo s paní/panem Galbraitem procházím uličkami Londýna a přemýšlím kdo, proč a kdy....:-)


Pocity, které díky knihám prožívám, a kam se mnohdy utíkám.....to je prostě nepřenosný pocit. Bez čtení by můj život nebyl úplný.

Jak to máte vy?

10 komentářů:

  1. Knihu Děti z Bullerbynu jsem si nedávno objednala na FB stránce s prodejen knih. Nějak jsem o ní přišla, asi jsem jí někomu půjčila :-), jako dítě jsem se jí nemohla nabažit. Super oddechové čtení. :-))
    http://monalisabeautyeri.blogspot.cz/2016/01/zapomenute-mensi-predvanocni-nakupicky.html

    OdpovědětSmazat
  2. Knížka Děti z Bullerbynu byla také jednou z mých nejoblíbenějších knížek. Dodnes si vybavuji, jak se všechny děti z Bullerbynu jmenovali .............

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já si pamatuji jen Lisu a nádherné obrázky od Zmatlíkové.

      Smazat
  3. Míšo jak ti rozumím. Vánoce bez dárku v podobě knížky by pro mne bylo totální zklamání :o). Také velmi ráda knížky dávám jako dárek, samozřejmě těm, o kterých vím, že čtou rádi :o). Remarqua jsem hltala na střední škole a mám doma od něj skoro vše. Hemingweiova Komu zvoní hrana mne tehdy místy rozplakala !! - neuvěřitelné, po letech když jsem ji vzala do ruky, nic, už to tam vnitřně nebylo. Z knížky Medojedky od Ruarka jsem si vypisovala pasáže. Měla jsem tolik času na čtení. Jo to byl sladký život.
    Svým příspěvkem jsi mne vrátila do vzpomínek.
    Ála

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ani nevíš jak jsem ráda, že článek potěšil. Říkala jsem si, jestli ho vůbec někdo přečte.

      Smazat
  4. Děti z Bullerbynu jsem milovala taky. Pak ještě Trosečníky z Vlaštovky, Boj o ostrov... A připomněla jsi mi Betty MacDonaldovou - nejvíc se mi líbila poslední část knížky Co život dal a vzal - zejména pasáž o pubertě je skvělá... A dneska na stará kolena nejraději detektivky - Aghatu Christie, Dicka Francise, ...
    http://werka13.blog.cz/

    OdpovědětSmazat
  5. Děti z Bullerbynu jsou moje dětství ! Musim si je někdy přečíst znova, achjo..

    OdpovědětSmazat
  6. Na zakladnej a strednej skole som citala az prilis. Neskor uz nebol cas, ale teraz sa snazim znovu vratit ku kniham a robi mi to radost.
    |Kaviareň u mačky|

    OdpovědětSmazat
  7. Děti z Bullerbynu... má největší srdcovka dětství ♥♥♥

    OdpovědětSmazat

Vaše komentáře mě vždy potěší. Hezký den.