IVANA FAJNOROVÁ: EMILKA

Tuhle knihu jsem si chtěla přečíst už dávno. Ale nějak se ke mně ne a ne dostat. Ale teď ji tady mám a musím vám říct, že se vyplatilo počkat. 

Tento příběh je totiž nádherný.

 

Emilka se narodila na začátku 20. století, sotva se začala rodit naše republika. Doma bylo dětí jako smetí, tak jak to dříve bývalo. 

A jak už to tenkrát chodilo, ne všechny děti se dožily dospělosti. A právě jedno takové úmrtí se podepsalo na celém životě rodiny Vácových.

Emilka se z dítěte stane mladou žabkou, zažívá první lásku, první zklamání, hrůzy války......

Jako žena pak sílu mateřské lásky, nespravedlivost života a těžké časy. Jenže její životní motto je - život lidem nakládá, kolik unesou.

A Emilce naložil vrchovatě.

Tohle je prvotina paní autorky a tedy, klobouk dolů.....Je volně inspirován autorčinou babičkou, což je mi velmi sympatické. Já moji babičku milovala a kdybych to uměla, napsala bych její příběh taky.

Je to krásný příběh o lidské síle, o smutku, který ovlivní všechno, o duši obyčejných lidí a moudrosti.

Jsem tak ráda, že jsem tuhle knihu mohla přečíst. Je to ten typ, který nechcete přestat číst....na který si přes den v práci vzpomenete a srdce vám poskočí těšením se domů, k ní....k Emilce. 

- KNIHA - 

HODNOCENÍ

ANOTACE

Život lidem nakládá, kolik unesou. Debutový román Ivany Fajnorové, který byste rozhodně neměli minout. Emilka přišla na svět za první republiky na dědině nedaleko Brna a odešla z něho, když se její země stala znovu svobodnou. Tento kraj nikdy neopustila a svůj život prožila ve 20. století plném událostí, jejichž důsledky ovlivnit neuměla. Přestože byl Emilčin život protkán radostmi i bolestmi obyčejného člověka, nikdy neztratila sílu jim statečně čelit. Tento román je o opravdové lidskosti, o kráse čirého dobra a o duších obyčejných lidí, jejichž příběhy známe i ze svého vlastního okolí.