.post-title, .entry-title, h1 { color: #B85C38; } h2 { color: #4B4B4B; } h3 { color: #7D7D7D; } a { color: #5C95A0; } O všem? Ovšem! : KROKY ZDRAVOTNÍ SESTRY

středa 27. května 2026

KROKY ZDRAVOTNÍ SESTRY

 Povolání: zdravotní sestra

Když se řekne „zdravotní sestra“, lidi si většinou představí klidnou bytost v uniformě, která rozdává léky a úsměvy.

Já si představím… svoje nohy na konci směny.

Protože během jedné služby nachodím klidně 12 000 kroků.
A ne, fakt za to nedostanu diplom ani permanentku do fitka.

Ranní pohodička (trvá asi 3 minuty)

Přijdu do práce, převléknu se, vezmu si kávu.
To je takový ten moment, kdy si říkám: „Dneska to třeba bude klidný.“

Haha.

Nestihnu ani první lok a už jedu:

  • zvonek
  • léky
  • zvonek
  • „sestři, prosím vás“
  • další zvonek
  • příjem, propuštění
  • vizita

A já běhám jak postava ze hry, kde někdo drží tlačítko sprintu pořád zmáčknutý.




Kardio, o které nikdo nestál

Moje denní trasa vypadá asi takhle:

  • pokoj → sesterna
  • sesterna → pokoj
  • pokoj → sklad
  • sklad → „ještě něco chybí“ → zpátky
  • půlka chodby → „proč jsem sem šla?“ → otočka

A nejlepší je hledání lékaře.
„Je hned vedle.“
Jo. V paralelním vesmíru možná.

Zapomínání jako životní styl

Nejvíc kroků neudělám kvůli pacientům.

Ale kvůli tomu, že:

  • si jdu pro něco, co nemám
  • vrátím se, protože jsem zapomněla něco jiného
  • a pak zjistím, že jsem vlastně zapomněla, proč jsem vůbec vyšla ze sesterny

Kdyby se kroky počítaly i za mentální chaos, mám maraton hotový už v deset dopoledne.

Fitness plán podle reality

Kdybych to dala na Instagram jako fitness plán, vypadalo by to skvěle:

  • 12 000 kroků denně
  • spalování kalorií
  • dynamický životní styl

Realita:

  • běhám, protože někdo zvoní
  • běhám, protože něco chybí
  • běhám, protože všechno hoří (obrazně… většinou)



Konec směny: přežila jsem

Na konci směny si sednu.

A tím myslím opravdu sednu. Jakože poprvé za několik hodin.

Nohy: „Tohle už nikdy nedělej.“
Hlava: „Zítra jdeme znovu.“

Krokoměr by mi možná zatleskal, kdybych ho měla.
Ale místo toho mám jen pocit, že jsem právě dokončila něco mezi půlmaratonem a survival hrou.

A zítra?

Zítra si zase obuju tenisky… teda pracovní boty… a jdu znovu.

Dalších 12 000 kroků.
Bez cílové pásky.
Bez medaile.

Ale s jistotou, že nuda u toho fakt nehrozí.

Tento článek jsem napsala na výzvu Kluby blogerů na měsíc květen. Téma zní: KROKY nebo POVOLÁNÍ. Já je spojila v jedno, protože se to jednoduše nabízí :-)



34 komentářů:

  1. To jsi moc hezky napsala.
    Hezké dny!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
  2. Věřím, že práce zdravotní sestry je velmi náročná jak fyzicky, tak psychicky.
    Hezký den.

    OdpovědětVymazat
  3. Míšo, tak to je fakt mazec. Moc hezky popsaná jedná obyčejná směna zdravotní sestry. Věřím, že to aspoň pacienti ocení, pá 😀❤️

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pacienti si to mnohdy neuvědomují, ale to je v pořádku.

      Vymazat
  4. Míšo, povedený článek - včetně ilustrací (předpokládám, že od AI)
    Hezký den

    OdpovědětVymazat
  5. Míšo, zhostila ses výzvy s humorem a nadhledem. Věřím, že do smíchu ti často není... Každá profese má své.
    Přeji příjemný den. Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně jak píšeš, Helčo. každá profese má něco.
      Hezký den Ti přeji.

      Vymazat
  6. Ráda jsem si početla a s velkým obdivem. Mám to podobně..několik budov, několik pater a přes 100 zaměstnanců. Na konci té mé “směny “ mám vždy dost. Na jakém oddělení pracuješ ?
    Přeji poklidný den a málo kroků)))
    Eva http://es-ideas.blogspot.com/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Roky jsem pracovala na infekčním oddělení. Byl to pořádný záhul.

      Vymazat
  7. Na toto téma jsem původně chtěla psát také, ale nějak jsem se k tomu nedostala a také by se mi to jaksi nevlezlo do plánu. Tuto práci znám z vyprávění a je fakt, že se člověk hodně nalítá. A zrovna, když si řekne, že by mohl být klid, tak jako naschvál ten klid není. Občas se v práci také dost nalítám, hlavně teď, když už je dovolenková sezóna v plném proudu a všichni někam letí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, na to, že "možná bude klid" nesmí člověk ani pomyslet :-)
      Každá práce má své klidnější a hektičtější chvilky, já to mám z pohledu mé profese.

      Vymazat
  8. Hned na úvod musím uvést, že zdravotnický personál ať to jsou sestry nebo lékaři respektuji a obdivuji. Obdivuji jejich pracovní nasazení, ochotu a to většinou i bez nějakého ocenění nebo i poděkování od pacientů, i to je způsob uznání. Míšo, v článku jsi hezky popsala průběh takové směny a na jeho konci jsem byl docela unavený. Máš ode mne velký dík, zato co děláš, a přeji moc hezké dny.

    OdpovědětVymazat
  9. Krásně napsané.Veškerý zdravotnický personál obdivuji.Stačí vidět ten ruch v nemocnici.Vnučka studuje třetím rokem na zdravotnické škole a nyní má praxi na interně.Moc z toho nadšená nebyla,asi má oblíbenější jiná oddělení.Míšo,hezký den

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo, interna....tam je to vždycky náročné pro mladé žákyňky. Chirda je rychlejší, svižnější.....ne tolik seniorská :-)

      Vymazat
  10. Takový článek je hodnotný!👍 Každý by tuto práci nemohl dělat už proto, že tam se žádá i psychická odolnost. Práce v nemocnici je náročná i proto, že k vám přivezou pacienta v naprosto nestandartním stavu. On není jen "nemocný", on je i psychicky rozhozen a tak mnohdy jeho reakce, požadavky na sestru nebo odpovědi jsou naprosto jiné, než když je zdráv. Byla jsem svědkem, kdy muž středních let úplně zapomněl, ve kterém městě je a ptát se na den, který je, bylo nad jeho síly. Myslím, že také by byl zajímavý článek o tom, jak sám zdravotník se dostane do špitálu.
    Děkuji všem zdravotníkům na všech postech za to, co dělají pro pacienty.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, moc děkuji za hezká slova.
      Pracovala jsem na oddělení kde jsme léčili např. záněty mozkových blan, a to jsou právě ty případy, o kterých mluvíš. Chudáci lidi, co taková nemoc dokáže.

      Vymazat
  11. Uf, to je slušný maraton. Zaměstnání tě udržuje v kondici. A to kafe dopíjíš studený doma že?

    OdpovědětVymazat
  12. Klobouk smekám 👍práce je to namáhavá, zajímavá a nevděčná. Navíc bídně placená, ovšem na druhé straně zřejmě hodiny letí, takže nes se vzpamatujes jde se domů. V Tvém případě vlečes se domů obvykle na další směnu 😱🍀

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono to z článku vypadá, že je to šíííílená dřina. Ale jsou dny, kdy si to kafe vypijeme v klidu. Navíc je většina pacientů milá, vděčná. Prostě je to krásná práce.

      Vymazat
  13. Míšo, moc hezky napsaný článek. S humorem, i když je mi jasný, že do smíchu ti vždycky není 🙂

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Šárko, je to tak. Ale je to krásná, naplňující práce.

      Vymazat
  14. Vija
    Krásně napsané, obdivuji trpělivost, laskavost a pochopení pro lidi, kterým není zrovna hej. Chce to nasazení, zapálení pro zaměstnání v našem zdravotnictví , smekám a přeji spoustu elánu do dalších kroků. J.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji moc Vijo. Občas člověk musí zatnout zuby, spolknout hořkou slinu a s úsměvem si uvědomit, že nemoc často přinutí lidi dělat a říkat něco co by jinak nedělali.

      Vymazat
  15. To je moc krásně napsané a ty obrázky to skvělé doplňují. Smekám před sestřičkami.

    OdpovědětVymazat
  16. Moc krásně napsané. Pracovala jsem ve zdravotnictví 10 let. Sice na jiné pozici, ale vím, o čem tato práce je.

    OdpovědětVymazat
  17. Jo, to musí být pěkná divočina. Další povolání, k jehož vykonávání musí mít člověk nekonečný močový měchýř. :D

    OdpovědětVymazat

Vaše komentáře mě vždy potěší. Hezký den.