PAVEL TAUSSIG: Chlapec, který přežil pochod smrti, GILLIAN FLYNNOVÁ: Skvrna

V tomto článku představím dvě knihy. Jsou diametrálně odlišné. Jedno mají společné.....jsou nepochopitelné.

I když každá z jiných důvodů.

CHLAPEC, KTERÝ PŘEŽIL POCHOD SMRTI

Pavel Taussig tuto knihu napsal v roce 1981 jako dárek svému synovi, kterému bylo 11 let.

Právě tolik totiž bylo právě Pavlovi, když si začal psát zápisky.

V té době byl v nemocnicích v Rakousku kde se zotavoval z koncentráku a pochodu smrti.

V knize vzpomíná na své pocity, zážitky z cesty do koncentráku, života tam, o strastiplné cestě kamsi....což byl právě pochod smrti. O tom jak si on a jeho kamarádi po osvobození museli hledat jídlo, kde spát....než se dostali do nemocnice, kde se Pavel zotavoval a odkud nakonec docestoval až domů.

Kniha je plná fotografií, kopií dokumentů.....

Zápisky malého Pavla se točí kolem toho jediného nač mysleli v daný okamžik všichni.

Jídlo.

Jeho zápisky v deníku jsou třeba desetiřádkové a z toho pět se týká toho co jedl, bude jíst nebo právě jí.

Je to pochopitelné.

Musím říct, že kniha není kdovíjakým zážitkem, ale je jednoduše opravdová.

SKVRNA

Knihy Flynnové mám moc ráda.

Četla jsem ZMIZELOU, TEMNÉ KOUTY i OSTRÉ PŘEDMĚTY. Všechny byly skvělé.

Proto jsem chtěla i tuhle knihu, povídku Skvrna.

Jedná se o typickou duchařinu.

Mladá "vymítačka"duchů je požádána klientkou, aby v domě, ve kterém žije, udělala pořádek s duchy.

Jedná se o dům velmi starý, ve kterém se kdysi dávno stala strašlivá věc.

Žena v tomto domě žije se svým synem, manželem a jeho synem.

Manžel je věčně kdesi mimo a nevlastní syn je.....divný.

Navíc se na stěně domu objevuje krvavá skvrna.

Vymítačka nevěří ani na duchy ani na krvavé skvrny. Ale peníze nějak vydělávat musí.

Když přijde do domu, setká se s nevlastním synem, který se opravdu chová divně - vyzvrací se ji do kabelky, je velmi vulgární k matce a snaží se ublížit nevlastnímu bratrovi.

Co se to tady děje?

A kdo je vlastně posedlý a kdo chce komu ublížit?

Knížka je útlounká, takže jsem ji přelouskala za den. Naštěstí. Více času bych s ní trávit nechtěla.

Jedná se o typickou duchařinu...což moc nemusím.

Ale vlastně mě docela bavila.

Jen konec se mi zdál překombinovaný - chvilku to bylo tak, pak se to celé obrátilo, aby na posledním listu bylo možná zase všechno jinak.

A navíc - otevřený konec.....

Četli jste některou z knih?

A co říkáte na Skvrnu vy, kdo jste četl její ostatní knihy?