VÁCLAV ČERNÝ: KNIHA O BABIČCE A JEJÍ AUTORCE, ALBERT CAMUS: MOR

 Dvě knihy z nakladatelství LEDA.

Obě jsou četba náročná, neodpočinková, spíše studijní.

Pojďme si o nich napsat více.

VÁCLAV ČERNÝ: KNÍŽKA O BABIČCE A JEJÍ AUTORCE

Kniha je o Boženě Němcové. O jejím původu, rodu, o sociálních aspektech.

Je rozdělena do pěti částí. Každá se hodně podrobně věnuje dané tématice.

Například první kapitola - Čudové a Novotní jdou až do historie babičky Boženy Němcové, Magdalény Novotné, rozené Čudové.

Kdo byl její otec, matka, kdy a kde se vzali......

Je zde i porovnání skutečnosti a toho jak je prezentována v knize Babička.

Najdete v ní spousty informací, zajímavostí, dat, rozborů samotné Boženy Němcové. Je to vskutku dílo spíše studijní než beletrické. 

ALBERT CAMUS: MOR

Ano, v době epidemie skutečné jsem se dala do čtení epidemie knižní.

Asi toho nemám v práci dost :-) 

V městě Oran začnou umírat krysy. Znepokojí to prozatím jen jednoho lékaře. To se ovšem brzy změní. Začnou totiž chořet a umírat lidé. Příznaky jsou jasné, jedná se o mor. Mocní města nejdříve bagatelizují problém, aby posléze pochopili, že uzavřít ho do karantény je nezbytností.

Sociální odloučení, omezení osobních svobod, karanténa ( není vám to povědomé?), to vše vyvolává v duších lidí zmatek.

Někteří dokonce považují smrt za vykoupení z karantény a uzavření města. 

"Zhoubná nákaza je totiž běžná věc, ale když na lidi dopadne, nemůžou tomu uvěřit. Na světě bylo tolik epidemií jako válek."

".....dál obchodovali, chystali se na cesty a měli své názory. Jak by mohli myslet na mor, jimž se ruší budoucnost, cestování, diskuze, cítili se svobodní, ale nikdo nemůže být svobodný, dokud tu budou morové rány."

Je to těžké čtení, neradostné obzvlášť v dnešní době. Nicméně je dobré si uvědomit, že Covidová nákaza není první ani jediná, že lidé reagují stejně jak dnes tak v minulosti.

Ti, kdo mají rádi filozofické romány si smlsnou. 

 ANOTACE

Jednoho dne najde lékař Bernard Rieux před svou ordinací mrtvou krysu. Na zdánlivě banální událost vzápětí zapomene, ale ve dnech následujících začnou krysy houfně vylézat ze svých děr a kanálů a v agonii umírají na chodníku. Brzy se příznaky podivné epidemie objeví i u lidí a obětí přibývá geometrickou řadou...

O Moru (1947) si Albert Camus poznamenal do svého Zápisníku, že má ráz „mytického příběhu“. Mytický a filozofický význam má především epidemie sama; lze ji chápat jako alegorii okupačních let, ale i v mnohem existenciálnějším měřítku jako samo zkonkretizované absurdno, jemuž Bernard Rieux, typický Camusův hrdina, vzdoruje civilně a bez hrdinských gest.